0

Nigérie: dluhy nebo demokracie?

CAMBRIDGE: Vždy, když se chudé a hluboce zadlužené země pokoušejí vybojovat své zápasy o cestu od diktatury k demokracii, mohou hrát postoje a činy bohatých zemí zcela rozhodující roli. Pokud totiž budou bohaté země dál trvat na splacení dlužných částek a zachování úsporných opatření, je jen pravděpodobné, že se jim podaří zničit sociální stabilitu těchto zemí, jenž je tolik třeba, aby nová demokracie mohla zapustit kořeny.

Lakota, krátkozrakost a všeobecný nezájem bohatých zemí, by nicméně neměl být nikdy brán na lehkou váhu. Je to přece jen několik týdnů, co evropské země – a rovněž MMF – odmítly prosby zástupců nové nigérijské demokracie o snížení dlužných částek. Opak byl pravdou, když jim bylo řečeno, že by Nigérie napříště měla spíše zlepšit svoji dluhovou službu a stáhnout všechny požadavky na snížení dluhů. Francouzská vláda, coby pořadatel Věřitelského výboru vlád (tzv. Pařížského klubu), za tuto neslýchaně hloupou politiku sice nese největší díl zodpovědnosti, nicméně mnoho dalších vlád i mezinárodních organizací se na této hanbě podílí.

Možná bychom si pomysleli, že se Francie, Spojené království, Spojené státy i MMF více poučily z události nedávné historie. Před sedmi roky byla Nigérie na nejisté a velmi riskantní cestě k demokratizaci země. Prozatímní vláda se tehdy plně věnovala dohledu nad přechodným obdobím před všeobecnými volbami z počátku roku 1994. Nicméně, koncem roku 1993 si MMF a Světová banka vynutily, aby Nigérie omezila subvence na domácí ropné produkty, coby součást restriktivních kroků, na kterých trvali její věřitelé.

Načasování nemohlo být věru horší. Omezení subvencí pohonných hmot způsobilo nepokoje a široce rozšířený bojkot úsilí přechodné vlády. Trvalo to dalších šest dlouhých let pod násilnickou vojenskou nadvládou, než Nigérie dosáhla další šance získat demokracii.