Populismus a nerozborná vůle lidu

PRINCETON – Těsné vítězství Nicoláse Madura ve venezuelských prezidentských volbách přináší důležitou otázku (zcela mimo otázku opozice, zda Maduro skutečně vyhrál): může se populismu dařit i bez opravdu populárních, charismatických vůdců, nebo jsou hnutí jako chávismo odsouzena k propadu do bezvýznamnosti, jakmile o své polobohy přijdou?

Pro mnoho pozorovatelů je populismus nemyslitelný bez silné přímé vazby mezi vůdcem tepajícím establishment a občany, kteří se cítí opomíjeni politickými stranami hlavního proudu. Úloha vůdce v populismu se však nesmírně přeceňuje. Vzhledem k významu populismu jako politického jevu je nutné tento názor zpochybnit, společně se dvěma dalšími – že populismus je svým způsobem voláním po přímé demokracii a že populisté dokážou pouze protestovat, leč nikdy vládnout.

Populismus, na rozdíl třeba od liberalismu či marxismu, není uceleným souborem politických idejí. Nelze jej ale definovat prostě jen jako politické hnutí podbízející se masám propagací zjednodušujících politických návrhů. Přestože jsou populisté obzvlášť náchylní k prosazování povrchních řešení, stěží mají na takovou taktiku monopol. Zpochybňováním inteligence a vážnosti populistů jim navíc pouze hrajeme do karet: jen se podívejte, jak ty nafoukané a zaháčkované elity, opáčí, opovrhují selským rozumem lidu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/XzcSWcz/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.