2

Ukrajina proti supům

OXFORD – Vedle všech svých ostatních problémů není Ukrajina schopna splácet dluhy věřitelům. Země potřebuje více peněz, seriózní reformy a nový harmonogram splácení dluhu. I nejlépe míněnou snahu Mezinárodního měnového fondu, Spojených států a Evropské unie o dosažení tohoto cíle však budou mařit investiční dohody, které samy vyvíjejí tlak na Ukrajinu a mnohé další rozvíjející se ekonomiky. Ukrajina by tak nakonec mohla čelit sérii složitých a nákladných právních sporů.

Mazaní advokáti věřitelů v posledních letech tvrdí, že investiční dohody poskytují držitelům dluhopisů stejná práva jako přímým zahraničním investorům, a propašovávají případy suverénních dluhů k mezinárodním arbitrážním řízením, kdykoliv objeví investiční dohodu obsahující široce pojaté a nekonkrétně formulované definice. Nedávné zkušenosti Argentiny, Řecka a Kypru dokládají, jaký „zpětný ráz“ může vyvolat restrukturalizace suverénního dluhu.

Prvním takovým případem byl spor Abaclat a další versus Argentinská republika, který vypukl v roce 2008. Tisíce italských držitelů dluhopisů odmítly argentinský návrh na restrukturalizaci dluhu, když úspěšně tvrdily, že investiční dohoda mezi Itálií a Argentinou jim dává právo žádat o odškodnění prostřednictvím arbitráže mezi investory a státem.

Vyřešení suverénní dluhové krize vyžaduje kolektivní dohodu na straně věřitelů, které lze dosáhnout pouze díky motivaci jednotlivých investorů pokusit se získat alespoň část peněz. Proto jsou investiční dohody, které ponechávají prostor k odmítnutí, kontraproduktivní.