Mikro, makro, mezo a metaekonomie

HONGKONG – Vzhledem k tomu, že světovou ekonomiku a finanční trhy zatěžuje krize, není nijak překvapivé, že dochází k podstatnému přehodnocování principů moderní ekonomie. Zdá se, že odpadlické hlasy tohoto oboru konečně získávají širší publikum.

Nositel Nobelovy ceny Ronald H. Coase si například postěžoval, že mikroekonomie je plná modelů černé skříňky, které nezkoumají skutečné smluvní vztahy mezi firmami a trhy. Poukázal přitom na skutečnost, že když jsou transakční náklady nízké a vlastnická práva dobře definovaná, pak by novátorské soukromé kontrakty mohly vyřešit problémy spojené s kolektivní činností, jako je znečištění; kvůli posedlosti ekonomů zjednodušující cenovou teorií však politici do značné míry spoléhají na fiskální nástroje.

Další nositel Nobelovy ceny Paul Krugman tvrdí, že makroekonomie je v posledních třech desetiletích přinejlepším bezcenná a přinejhorším škodlivá. Ekonomové se podle něj stali slepými vůči katastrofálnímu makroselhání, protože začali mylně zaměňovat krásu či eleganci teoretických modelů za pravdu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/YOC2dyH/cs;