Mikro, makro, mezo a metaekonomie

HONGKONG – Vzhledem k tomu, že světovou ekonomiku a finanční trhy zatěžuje krize, není nijak překvapivé, že dochází k podstatnému přehodnocování principů moderní ekonomie. Zdá se, že odpadlické hlasy tohoto oboru konečně získávají širší publikum.

Nositel Nobelovy ceny Ronald H. Coase si například postěžoval, že mikroekonomie je plná modelů černé skříňky, které nezkoumají skutečné smluvní vztahy mezi firmami a trhy. Poukázal přitom na skutečnost, že když jsou transakční náklady nízké a vlastnická práva dobře definovaná, pak by novátorské soukromé kontrakty mohly vyřešit problémy spojené s kolektivní činností, jako je znečištění; kvůli posedlosti ekonomů zjednodušující cenovou teorií však politici do značné míry spoléhají na fiskální nástroje.

Další nositel Nobelovy ceny Paul Krugman tvrdí, že makroekonomie je v posledních třech desetiletích přinejlepším bezcenná a přinejhorším škodlivá. Ekonomové se podle něj stali slepými vůči katastrofálnímu makroselhání, protože začali mylně zaměňovat krásu či eleganci teoretických modelů za pravdu.