0

Nová pravidla pro novou ekonomiku

Hospodářský pokrok není jen o trzích a technologických novinkách. Se změnou struktury ekonomiky se musí měnit i vládní politika, jinak se hospodářský rozvoj zastaví.

Vezměme například anglickou zemědělskou revoluci z konce 16. století, jež byla nezbytným předpokladem revoluce průmyslové, která následovala. Pozemkové hnutí odstranilo služebnost k půdě a majitelům půdy dovolilo (za cenu obrovského strádání, jak víme) experimentovat s novými, produktivnějšími metodami. Kdyby se instituce a zákony nezměnily, nemohlo by k této ekonomické transformaci vůbec dojít.

Anebo Spojené státy na konci 19. století - "vysoká pec, kde se kalí budoucnost", jak je nazval Leon Trocký. Masová produkce, velké korporace, trh o velikosti kontinentu a elektrická energie - nic z toho by se nestalo, nebýt institucionálních a právních změn, jež se staly základem ekonomické transformace. Federální právo dostalo přednost před právními předpisy jednotlivých států, což zemi přeměnilo v jeden velký jednotný trh. Bez nového právního řádu by samozřejmě neexistovaly ani společnosti s ručením omezeným, nezbytné u nákladnějších druhů podnikání, které vyžadují vysoký kapitál. Antimonopolní zákony pak dbaly na to, aby velké korporace nedosahovaly úspor z velkého objemu produkce za cenu likvidace konkurence.

Ne všude změny probíhaly stejně. V Evropě jednotný kontinentální trh nevznikl kvůli celním sazbám. Podniky zde nezaznamenávaly významnějších úspor ze zavedení velkovýroby. V Německu, kde neexistovaly antimonopolní zákony, docházelo ke kartelizaci průmyslu: řadový Němec dále chudnul a bohatství putovalo do kapes stále menší skupiny osob.