WASHINGTON, DC – Úspěch Číny při zakládání Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB) se všeobecně považuje za diplomatické fiasko Spojených států. Ač USA své spojence od vstupu do AIIB zrazovaly, byla administrativa prezidenta Baracka Obamy svědkem toho, jak k AIIB přistoupila řada západoevropských zemí v čele s Velkou Británií, následovaných Austrálií a Jižní Koreou.
Ještě horší je, že se Obamova administrativa ocitla v situaci, kdy se snažila zablokovat čínské úsilí o vytvoření regionální finanční instituce poté, co samotné USA nedokázaly splnit sliby, že Číně a dalším předním rozvíjejícím se ekonomikám přiznají větší slovo ve správě Mezinárodního měnového fondu. Obamova vláda přiměla evropské země, aby kývly na slabší zastoupení v radě MMF a zvýšení hlasovacího podílu Číny z 3,65 % na 6,07 %, jenže pak si nedokázala získat podporu v Kongresu USA. Obama se opět ocitl v zahraničněpolitickém patu kvůli domácí politické paralýze.
Z geopolitického hlediska je čínská iniciativa směřující k AIIB odvážným a úspěšným tahem v dění, které expert Centra pro novou americkou bezpečnost Ely Ratner popisuje jako „institucionální konkurenční boj o globální řízení, který teď oficiálně začal“. Čína bude v AIIB ovládat polovinu hlasovacích podílů, zpočátku kapitalizovaných miliardou dolarů. Pokud západní vítězové druhé světové války nedokážou aktualizovat pravidla a instituce, o něž se opírá poválečný mezinárodní řád, ocitnou se ve světě s několika soupeřícími regionálními řády, ba se souboji mezi mnohostrannými institucemi.
WASHINGTON, DC – Úspěch Číny při zakládání Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB) se všeobecně považuje za diplomatické fiasko Spojených států. Ač USA své spojence od vstupu do AIIB zrazovaly, byla administrativa prezidenta Baracka Obamy svědkem toho, jak k AIIB přistoupila řada západoevropských zemí v čele s Velkou Británií, následovaných Austrálií a Jižní Koreou.
Ještě horší je, že se Obamova administrativa ocitla v situaci, kdy se snažila zablokovat čínské úsilí o vytvoření regionální finanční instituce poté, co samotné USA nedokázaly splnit sliby, že Číně a dalším předním rozvíjejícím se ekonomikám přiznají větší slovo ve správě Mezinárodního měnového fondu. Obamova vláda přiměla evropské země, aby kývly na slabší zastoupení v radě MMF a zvýšení hlasovacího podílu Číny z 3,65 % na 6,07 %, jenže pak si nedokázala získat podporu v Kongresu USA. Obama se opět ocitl v zahraničněpolitickém patu kvůli domácí politické paralýze.
Z geopolitického hlediska je čínská iniciativa směřující k AIIB odvážným a úspěšným tahem v dění, které expert Centra pro novou americkou bezpečnost Ely Ratner popisuje jako „institucionální konkurenční boj o globální řízení, který teď oficiálně začal“. Čína bude v AIIB ovládat polovinu hlasovacích podílů, zpočátku kapitalizovaných miliardou dolarů. Pokud západní vítězové druhé světové války nedokážou aktualizovat pravidla a instituce, o něž se opírá poválečný mezinárodní řád, ocitnou se ve světě s několika soupeřícími regionálními řády, ba se souboji mezi mnohostrannými institucemi.