21

Lepší ekonomický plán pro Japonsko

NEW YORK – Je tomu čtvrtstoletí, co praskla japonská bublina aktiv – a bylo to čtvrtstoletí neduživosti, neboť po „ztracené dekádě“ přišla další. Kritika ekonomických politik Japonska je zčásti neoprávněná. Růst sám o sobě není cílem; zabývat bychom se měli životními úrovněmi. Japonsko je na špici potlačování populačního růstu a produktivita stoupá. Růst výstupu na osobu v produktivním věku, zejména od roku 2008, je vyšší než ve Spojených státech a mnohem vyšší než v Evropě.

Přesto se Japonci domnívají, že mohou být ještě lepší. Souhlasím. Japonsko má problémy na nabídkové i poptávkové straně, v reálné ekonomice i ve finančnictví. Aby se s nimi vypořádalo, potřebuje ekonomický program, který se osvědčí s vyšší pravděpodobností než opatření, která tvůrci politik nedávno přijali a kterým se nepodařilo dosáhnout inflačního cíle, obnovit důvěru ani povzbudit růst na žádoucí úroveň.

Obrovské investice do modernizace ekonomiky by stimulovala v prvé řadě rozsáhlá uhlíková daň, pokud by ji doprovázely „zelené finance“. Tato hnací síla by téměř určitě překonala kontrakční účinek odsávání peněz ze systému a negativního dopadu snížené hodnoty „uhlíkových aktiv“ na bohatství. Nepříznivý vliv poklesu hodnoty uhlíkových aktiv na bohatství by byl malý a vzhledem k nesouladu mezi úhrnným fyzickým kapitálem a novou cenovou soustavou by se rozproudily značné investice, neobjeví-li se při zaplňování mezer úzká hrdla.

V takovém případě by bylo možné peněz z daňového výnosu využít ke snižování vládního dluhu; jinak by se mohly využít k financování investic do technologií a vzdělávání – včetně opatření na straně nabídky ke zlepšení produktivity japonského sektoru služeb. Tyto výdaje by současně mohly povzbudit ekonomiku způsoby, které by ji konečně vytáhly z deflace.