20

Lepší ekonomický plán pro Japonsko

NEW YORK – Je tomu čtvrtstoletí, co praskla japonská bublina aktiv – a bylo to čtvrtstoletí neduživosti, neboť po „ztracené dekádě“ přišla další. Kritika ekonomických politik Japonska je zčásti neoprávněná. Růst sám o sobě není cílem; zabývat bychom se měli životními úrovněmi. Japonsko je na špici potlačování populačního růstu a produktivita stoupá. Růst výstupu na osobu v produktivním věku, zejména od roku 2008, je vyšší než ve Spojených státech a mnohem vyšší než v Evropě.

Přesto se Japonci domnívají, že mohou být ještě lepší. Souhlasím. Japonsko má problémy na nabídkové i poptávkové straně, v reálné ekonomice i ve finančnictví. Aby se s nimi vypořádalo, potřebuje ekonomický program, který se osvědčí s vyšší pravděpodobností než opatření, která tvůrci politik nedávno přijali a kterým se nepodařilo dosáhnout inflačního cíle, obnovit důvěru ani povzbudit růst na žádoucí úroveň.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Obrovské investice do modernizace ekonomiky by stimulovala v prvé řadě rozsáhlá uhlíková daň, pokud by ji doprovázely „zelené finance“. Tato hnací síla by téměř určitě překonala kontrakční účinek odsávání peněz ze systému a negativního dopadu snížené hodnoty „uhlíkových aktiv“ na bohatství. Nepříznivý vliv poklesu hodnoty uhlíkových aktiv na bohatství by byl malý a vzhledem k nesouladu mezi úhrnným fyzickým kapitálem a novou cenovou soustavou by se rozproudily značné investice, neobjeví-li se při zaplňování mezer úzká hrdla.

V takovém případě by bylo možné peněz z daňového výnosu využít ke snižování vládního dluhu; jinak by se mohly využít k financování investic do technologií a vzdělávání – včetně opatření na straně nabídky ke zlepšení produktivity japonského sektoru služeb. Tyto výdaje by současně mohly povzbudit ekonomiku způsoby, které by ji konečně vytáhly z deflace.

Mnohé cizince znepokojuje japonský dluh, který je za aktuálně převládajících nízkých úrokových sazeb snadné obsloužit, leč nebylo by tomu tak, kdyby se sazby zvýšily na obvyklejší úrovně. V brzké době sice nic takového nepředvídám, přesto by Japonsko mohlo realizovat dvě politiky, jimiž by se proti takovým obavám očkovalo.

Zaprvé, mohlo by směnit část svého dluhu za věčné renty, dluhopisy, které se nikdy nesplatí, ale každoročně vynášejí (nízkou) úrokovou sazbu. To by rizika zcela odsunulo z vládních účtů. Někteří by se mohli obávat, že to bude působit inflačně; jenže v japonské převrácené ekonomice je právě inflace zapotřebí. Jsem přesvědčen, že obavy z nenadálého nárůstu úrokových sazeb jsou značně zveličené; nicméně z přemíry obezřetnosti by vláda mohla měnit například 5 % svého dluhu ročně, dokud se neobjeví nadměrné inflační tlaky.

Alternativně by vláda mohla dluh směnit za peníze nevynášející úrok – jednalo by se o dlouho obávanou monetizaci vládního dluhu. U měnového financování by oproti směně dluhu za věčné renty vynášející úrok bylo sice pravděpodobnější, že povzbudí inflaci, ale to je stěží argument proti: je to pouze argument pro pomalejší postup.

Druhý způsob, jímž by se Japonsko mohlo chránit před vzestupy úrokových sazeb, začíná u pochopení toho, že velkou část peněz, jež vláda dluží, dluží sama sobě. Mnozí na Wall Street jako by nechápali, že podstatný je čistý dluh – kolik vláda dluží zbytku společnosti. Kdyby vláda splatila, co dluží sama sobě, tedy vlastně by svůj dluh očistila, nikdo by nepoznal rozdíl. Avšak ti, kdo na Wall Street sledují jen titulní poměr zadlužení k HDP, by znenadání měli z Japonska lepší pocit.

Pokud i po tom všem budou stále existovat důkazy o nedostatečnosti poptávky, vláda by mohla snížit spotřební daně, zvýšit daňové úlevy na podporu investic, rozšířit programy na pomoc domácnostem s nízkými a středně vysokými příjmy nebo investovat víc peněz do technologií a vzdělávání – a financovat to vše tištěním peněz. Opět platí, že stará ekonomie by se obávala inflace; jenže Japonsko chce, aby se inflační „obavy“ zhmotnily.

Japonsko má problém nejen na straně poptávky. Data o výstupu na odpracovanou hodinu naznačují problém na straně nabídky, který se nejzřetelněji projevuje v sektoru služeb, kde není vidu ani slechu po působivé důvtipnosti, kterou oplývá tolik výrobních odvětví. Přirozenou nikou pro Japonsko by byl technologický rozvoj v sektoru služeb – například vývoj diagnostických nástrojů ve zdravotnictví.

Ministerský předseda Šinzó Abe se však přiklonil k naprosto odlišnému přístupu a podporuje Transpacifické partnerství, obchodní dohodu s USA a deseti dalšími zeměmi na lemu Tichého oceánu. Abe se domnívá, že TPP by si vynutilo potřebné reformy v domácím zemědělství (byť v USA si kupodivu nikdo nemyslí, že by pomohlo USA ustoupit od jejich silně pokřivujících zemědělských politik). Ve skutečnosti by takové reformy měly nepatrný vliv na HDP, jednoduše proto, že zemědělství tvoří velmi malou část výstupu. Nicméně takové reformy zůstávají žádoucí a představují další oblast, kde by mladí Japonci mohli projevit svou důvtipnost (přestože TPP není nejlepší způsob jak toho dosáhnout).

Na druhou stranu Abe oprávněně uskutečňuje politiky zaměřené na úplnější a rovnoprávnější integraci žen do pracovních sil. Pokud taková opatření uspějí, měla by povzbudit produktivitu i růst.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Po čtvrtstoletí stagnace Japonsko zůstává třetí největší jednotlivou ekonomikou světa. Politiky, které v zemi dokážou zvýšit životní úrovně, budou stimulovat poptávku a růst i jinde v globální ekonomice. Neméně důležité je, že tak jako Japonsko se světem sdílí své novátorské zboží a technologie, mohlo by nakonec exportovat také úspěšné politické přístupy, takže by tatáž či podobná opatření zvýšila životní úrovně i v dalších vyspělých zemích.

Z angličtiny přeložil David Daduč