Woman in distress

Jak si správně poradit s úzkostí

NEW YORK – Když chtějí vědci vyhodnotit účinnost nových terapií proti úzkosti, je tradičním přístupem zkoumání, jak se v nepříjemných nebo stresujících podmínkách chovají krysy či myši. Hlodavci se vyhýbají osvětleným a otevřeným prostorům, kde by se v divoké přírodě mohli stát snadnou kořistí. Jejich přirozenou tendencí v testovacím aparátu je tedy hledání míst, která jsou špatně osvětlená nebo se nacházejí blízko zdí. Čím delší čas stráví zvíře s testovanou medikací v místech, kde není chráněné, tím se lék proti úzkosti pokládá za účinnější.

Léky vyvinuté na základě tohoto přístupu však ve skutečnosti pocit úzkosti u lidí příliš dobře nesnižují. Pacienti ani jejich terapeuti nepovažují dostupné možnosti – včetně benzodiazepinů typu valia a selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, jako jsou prozac či zoloft – za adekvátní léčbu úzkosti. Po desetiletích výzkumu vyvěšují některé velké farmaceutické společnosti bílou vlajku a omezují úsilí o vývoj nových léků proti úzkosti.

Rezignovat na léčbu takzvaných úzkostných poruch, které zahrnují rozličné problémy související se strachem i úzkostí, si však nemůžeme dovolit. Pocity strachu se dostavují, když se možný zdroj újmy nachází v blízkosti nebo se pravděpodobně objeví, zatímco pocity úzkosti obvykle souvisejí s možností újmy v budoucnu. Globálně činí celoživotní prevalence úzkostných poruch asi 15% a náklady pro společnost jsou enormní. Koncem 90. let se odhadovalo, že celková ekonomická zátěž úzkosti přesahuje 40 miliard dolarů. Tyto náklady jsou s největší pravděpodobností ještě podstatně vyšší, protože řada úzkostných poruch není nikdy diagnostikována.

https://prosyn.org/3iFWQ3Wcs