0

Ani veřejný ani soukromý podnik

Začalo to odvozem odpadků. V osmdesátých let začalo obcím docházet, že mohou tuto službu zajistit, i když ji nebudou samy poskytovat. Soukromé firmy odvážely domovní odpadky spolehlivěji a efektivněji než veřejná služba.

Zpoždění, stávky, špatná pracovní morálka - to vše bylo najedou pryč. Od té doby se tento princip začal používat i u mnoha dalších služeb: dopravní policii a letištní ochranu, pak železnice a systémy letového provozu, nemocnice a dokonce věznice začaly řídit napůl veřejné napůl soukromé partnerské podniky, neboli PPP (public-private partnerships), jak se jim zde, ve Velké Británii, říká.

Princip je prostý. Stát je garantem služeb, ovšem o jejich poskytování se starají soukromé subjekty. Tak občané dostávají, co potřebují, jenže mnohem efektivněji a také levněji. Původně šlo o projekt střední pravice, který byl součástí privatizační vlny, jež se Spojenými státy a Evropou přehnala v reaganovsko-thatcherovské éře. Později si jej osvojila a upravila podle své teorie levice.

Pro britského ministra financí, rozvážlivého Gordona Browna je PPP součástí radikální změny labouristického myšlení. Levice (podle něj) celé století bojovala proti soukromým privilegiím posilováním pravomocí státu. Nyní dal sám stát vzniknout svým vlastním privilegovaným zájmům, které bude možné odstranit zase jen novou kombinací veřejné záruky a soukromého poskytování.