NEW YORK – Měnová politika je v posledních šesti letech čím dál nekonvenčnější; centrální banky uskutečňují politiky nulových úrokových sazeb, kvantitativní a úvěrové uvolňování, výhledové navádění a neomezené kurzovní intervence. Teď jsme ale dospěli k nejnekonvenčnějšímu politickému nástroji ze všech: negativním nominálním úrokovým sazbám.
Takové sazby v současnosti převládají v eurozóně, Švýcarsku, Dánsku a Švédsku. Záporné v nominálních hodnotách přitom nejsou jen krátkodobé měnověpolitické sazby: záporné úrokové sazby dnes v Evropě a Japonsku mají aktiva za zhruba tři biliony dolarů, jejichž splatnost dosahuje až deseti let (v případě švýcarských státních dluhopisů).
Na první pohled to působí absurdně: proč by někdo chtěl půjčovat peníze za negativní nominální výnos, když by si peníze prostě mohl nechat a alespoň v nominálních hodnotách netratit?
NEW YORK – Měnová politika je v posledních šesti letech čím dál nekonvenčnější; centrální banky uskutečňují politiky nulových úrokových sazeb, kvantitativní a úvěrové uvolňování, výhledové navádění a neomezené kurzovní intervence. Teď jsme ale dospěli k nejnekonvenčnějšímu politickému nástroji ze všech: negativním nominálním úrokovým sazbám.
Takové sazby v současnosti převládají v eurozóně, Švýcarsku, Dánsku a Švédsku. Záporné v nominálních hodnotách přitom nejsou jen krátkodobé měnověpolitické sazby: záporné úrokové sazby dnes v Evropě a Japonsku mají aktiva za zhruba tři biliony dolarů, jejichž splatnost dosahuje až deseti let (v případě švýcarských státních dluhopisů).
Na první pohled to působí absurdně: proč by někdo chtěl půjčovat peníze za negativní nominální výnos, když by si peníze prostě mohl nechat a alespoň v nominálních hodnotách netratit?