56

Falešný příslib záporných úrokových sazeb

LONDÝN – Jako životopisec a velký příznivec Johna Maynarda Keynese dostávám někdy otázku: „Co by si Keynes myslel o záporných úrokových sazbách?“

Je to dobrá otázka, která dává vzpomenout na pasáž z Keynesovy Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Keynes v ní poznamenává, že pokud vláda nedokáže v boji proti nezaměstnanosti vymyslet nic rozumnějšího (například výstavbu domů), pak je i zakopávání lahví s bankovkami a jejich opětovné vykopávání lepší než nic. A totéž by Keynes pravděpodobně řekl i o záporných úrokových sazbách: jde o zoufalé opatření vlád, které nic lepšího nenapadá.

Záporné úrokové sazby jsou zkrátka poslední z řady bezvýsledných snah oživit po globální finanční krizi z roku 2008 ekonomiky pomocí měnových opatření. Když se ani po seškrtání úrokových sazeb na historická minima nepodařilo oživit růst, uchýlily se centrální banky k takzvanému kvantitativnímu uvolňování: pumpovaly do ekonomik likviditu tím, že nakupovaly dlouhodobé vládní a jiné dluhopisy. Trochu to pomohlo, ale prodávající většinou jen seděli na penězích, místo aby je utratili či investovali.

A tak přišla ke slovu politika záporných úrokových sazeb. Centrální banky Dánska, Švédska, Švýcarska, Japonska i celé eurozóny jí dávají volný průchod. Americký Federální rezervní systém a britská Bank of England jsou v pokušení.