0

NATO do Libanonu – ale pod jednou podmínkou

Současná diskuse kolem mezinárodní jednotky pro jižní Libanon se zaměřuje téměř výhradně na otázku, které země a organizace – NATO, Evropská unie, Organizace spojených národů – své jednotky dodají. Toto téma je samozřejmě důležité, ale skutečná otázka se týká změn, které musí Izrael uskutečnit výměnou za rozmístění této jednotky a převzetí rizika spojeného s podobnou misí.

Žádná mezinárodní jednotka nebude jednoduše chránit Izrael před raketami Hizballáhu, bude-li Izrael pokračovat ve své současné strategii. Nedávná vojenská eskalace v regionu je koneckonců přinejmenším zčásti způsobena právě jí. Umožní-li mezinárodní jednotka vládě Ehuda Olmerta dál prosazovat své plány, na země vysílající své vojáky do jednotky se bude nejen pohlížet tak, že dávají na izraelskou politiku razítko, ale zároveň budou vtaženy do jejího neúspěchu.

Kritizovat izraelskou strategii jako pomýlenou neznamená schvalovat počínání Hamásu či Hizballáhu nebo upírat Izraeli právo na sebeobranu. Smyslem je jen poukázat na to, co by mělo být zřejmé: úsilí Izraele nalézt jednostranné řešení svých bezpečnostních problémů – ať už okupací, stažením, či separací – selhalo.

Jednostranná okupace bez závazku vytvoření životaschopného palestinského státu vedla pouze k intifádě a sebevražedným atentátům. Jednostranné stažení z Gazy bez předchozího zřízení místní správy, která by udržovala pořádek, vedlo pouze k obnovené intervenci. A „bezpečnostní plot“, který měl umožnit jednostrannou separaci, možná zadrží sebevražedné atentátníky, ale ne moderní rakety, jaké v současnosti používá Hizballáh.