NATO musí být zachráněno

Pokud si někdo myslel, že NATO - toto nejúspěšnější vyjádření transatlantické solidarity - nalezlo po rozvratné irácké krizi novou soudržnost, pak by měl navštívit sídlo aliance. Jistě, istanbulský summit se na konci června blýskl pozlátkem harmonie a sídlo NATO jako obvykle zaměstnává samo sebe četnými schůzkami dnes již šestadvaceti národních delegací i bezpočtu výborů a chrlí hromady potištěného papíru. Něco podstatného tu však schází: duch NATO. Mnoho, ne-li většina členských zemí již nepokládá NATO za středobod svých národních zájmů.

Jak uvádí jeden vysoký představitel, aliance je jako staré a otlučené auto, které si člověk ponechá tak dlouho, dokud bude fungovat, ale jehož se zbaví, jakmile začnou být opravy příliš nákladné. Ono staré vozidlo se dá stále ještě upotřebit: vede přibližně 6 000 vojáků v Afghánistánu, zajišťuje křehkou bezpečnost v Kosovu a mohlo by - jak NATO v červnu rozhodlo - přijít k užitku při výcviku iráckých sil. Stále je příjemné mít NATO po ruce. Avšak s výjimkou těch, kteří se k němu teprve nedávno připojili, se jen málo vlád na obou stranách Atlantiku obává větší katastrofy v případě, že by začalo zlehka uvadat.

Právě toto, a nikoliv roztržka mezi hlavními spojenci ohledně války v Iráku, je příčinou hluboké krize, v níž se dnes nejstarší a nejúspěšnější aliance moderního světa nachází. Politické různice v otázce amerického dobrodružství v Iráku sice krizi zjitřily, ale zároveň zatemnily její skutečnou příčinu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/zlR7CmC/cs;