7

Nacionalismus a terorismus

BOSTON – Jedenácté září 2001 se vzhledem k otevřeně avizovaným globálním ambicím al-Káidy může – přinejmenším zpočátku – jevit jako nepříliš vhodný přírůstek do dějin nacionalismu. Jakmile však počáteční šok a zmatek ustoupily střízlivějšímu pohledu na věc, pak teroristické útoky z onoho strašlivého dne stále více vypadají jako jeden z bezpočtu jiných nacionalistických milníků – a je to správný pohled.

Dnes už se z tohoto hlediska nezdá – ačkoliv bezprostředně po útocích zastávalo tento názor tolik lidí –, že útoky byly odrazem jakési neuchopitelné, iracionální a necivilizované mentality či úplně jiné civilizace – předmoderní, neosvícené a od základu „tradiční“ (jinými slovy nerozvinuté). Právě v tomto nelichotivém smyslu se o islámu coby o dominantním náboženství hospodářsky zaostalého koutu světa tvrdilo, že motivoval útoky z 11. září 2001. A protože ti, kdo tomu věřili (prakticky všichni, jejichž hlas bylo slyšet), začali opožděně vnímat urážlivé důsledky tohoto předpokladu, způsobily diskuse o této otázce v následujících letech značnou bolest.

Neexistují žádné eufemismy, jimiž by bylo možné bez urážky naznačit, že jedno z velkých světových náboženství je vražednou a iracionální ideologií, která je pro moderní a civilizované lidi nepřijatelná. A přesto dvě různé americké administrativy z tohoto předpokladu vycházely – a důsledně podle něj jednaly.

Jakmile však tragédii 11. září 2001 a širší politický fenomén mezinárodního terorismu zasadíme do kontextu jiných historických tragédií v minulém století, začne být náboženství dost nepravděpodobným vysvětlením. A právě zde se ozřejmuje vliv nacionalismu.