Mé tělo, můj kapitál?

LONDÝN – Feministky v 60. letech razily slogan „Naše těla, naše vlastní já“. Tento osvobozující názor ale v poslední době prodělal ironický zvrat. Jak na vysvětlenou k rozhodnutí podstoupit kosmetický chirurgický zákrok řekla anonymní Američanka: „Jediné, co v životě máme, je naše já a to, co každý den můžeme předložit světu k vidění… Já sama jsem svým jediným majetkem.“

Francouzský komentátor Hervé Juvin ve svém nečekaném bestselleru L’avènement du corps (Nástup těla) z roku 2005 tento nový postoj k tělu velebí. Plastická chirurgie, implantace biočipů, piercing – to vše je oslavou přesvědčení, že těla jsou naším jedinečným majetkem. Vzhledem k tomu, že tělo má každý, Juvin tvrdí, že se tím majetek náhle demokratizuje.

Zdá se, že žijeme v době, která je svědkem naprostého krachu velkých osvícenských snů o lineárním vývoji, všeobecném míru a rovnosti mezi bohatými a chudými. Společně s široce rozšířeným odporem vůči organizovanému náboženství, který se projevil v nesmírně populárních knihách, jako je The God Delusion (Iluze Boha) od Richarda Dawkinse, zklamání ze sociálních ideálů znamená, že se obracíme dovnitř. Při neexistenci víry ve věčný život se všechno investuje do tohoto života, tohoto těla.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/NILZ2qq/cs;