0

Mušarafův poslední výstup?

V zoufalé snaze udržet se u moci hodil Parvíz Mušaraf pákistánský ústavní rámec za hlavu a vyhlásil v zemi výjimečný stav. Jeho cíl? Udusit nezávislé soudnictví a svobodná média. Dovedně, byť hanebně, se pokusil vydávat tento čin za snahu nastolit stabilitu a pomoci účinněji bojovat ve válce s terorismem. Nic nemůže být dále od pravdy. Mohou-li nám být vodítkem pákistánské dějiny, pak se jeho rozhodnutí zavést výjimečný stav může ukázat jako příslovečná poslední kapka.

Generál Mušaraf se na celostátní scéně objevil 12. října 1999, kdy svrhl zvolenou vládu a oznámil ambiciózní projekt „budování státu“. Mnoho Pákistánců rozčarovaných pákistánskou politickou garniturou mlčelo v domnění, že by mohl svým slibům dostát. Teroristické útoky na Spojené státy z 11. září 2001 přivedly Mušarafa do záře mezinárodních reflektorů, neboť souhlasil s odstavením Talibanu a podporou Spojenými státy vedené války s terorismem.

Mušaraf zakročil proti některým náboženským radikálům působícím uvnitř Pákistánu a také proti těm, kdo bojovali s indickými silami v Kašmíru. Za to byl Pákistán odměněn americkou finanční pomocí a zbraněmi. Na podporu svého nového kurzu vyslal Mušaraf poprvé od pákistánského získání nezávislosti armádu do kmenových oblastí hraničících s Afghánistánem. Tamní operace proti Talibanu a al-Káidě přinesly smíšené výsledky.

Ačkoliv USA pokládaly Mušarafa za garanta změn, nikdy nedosáhl domácí politické legitimity a jeho politika byla vnímána jako plná rozporů. Uzavřel například spojenectví s islamistickými politickými silami (které v roce 2004 hlasovaly pro ústavní změny legitimizující jeho postavení a konání). Současně odstavil na vedlejší kolej umírněné politické předáky hlavního proudu, přičemž ovšem tvrdil, že se staví za „osvícenou umírněnost“. Řada špatně naplánovaných vojenských operací v kmenových oblastech dále zkomplikovala situaci v tomto nevyzpytatelném pohraničním regionu.