2

Města pro migranty

CORK – V mnoha zemích zejména v Evropě se imigrace stále více prezentuje jako bezpečnostní problém. Politici hlavního proudu podléhají tlaku populistů šířících strach a volají po přísnějších omezeních, přičemž některé země neskrývaně opovrhují vlastními právními závazky a morální zodpovědností poskytnout ochranu lidem prchajícím před konflikty.

Všechny zprávy však nejsou jen špatné. I v době, kdy žíravá politická rozprava brzdí efektivní kroky na národní a mezinárodní úrovni, dochází na komunální úrovni k rozvoji progresivních a účinných iniciativ za integraci imigrantů.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Starostové a místní samosprávy budují sociální i fyzickou infrastrukturu, která podporuje přijímání migrantů a uprchlíků do místních komunit. Nově příchozí pro ně nejsou pouhým statistickým číslem, nýbrž skutečnými lidmi – a potenciálně plodnými členy místní komunity. Představitelé měst si uvědomují, že klíčem k plnému využití potenciálu těchto lidí je dobře řízený integrační proces.

Takový proces je samozřejmě složitý a u místních obyvatel může vyvolat obavy. Nově příchozí často značně zatěžují městská centra, zejména ve městech, která už tak bojují s nedostatkem zdrojů. Problémů je řada a nejsou nikterak malé – od poskytnutí přístupu ke slušnému bydlení a zdravotní péči až po zajištění, aby se dopravní sítě a školy dokázaly vyrovnat s rostoucí poptávkou.

Proto je tak důležitý proaktivní přístup – a samozřejmě i obrovská nápaditost. A přesně tyto vlastnosti správci mnoha měst v současné době projevují.

V New Yorku mají všichni obyvatelé bez ohledu na právní status díky městské identifikační kartě iDNYC přístup k řadě různých služeb. V Sao Paulu mohou imigranti přispívat do diskusí o veřejné politice prostřednictvím participační rady. Barcelonský magistrát zahájil v rámci obecnějšího plánu sociální soudržnosti „antiočerňovací kampaň“, která pomocí komiksových seriálů bojuje proti negativním stereotypům o migrantech.

Komunální činitelé také ve spolupráci s místními firmami vyčleňují zdroje na podporu podnikání a pracovního výcviku pro migranty. V novozélandském Aucklandu, kde se třetina obyvatel narodila v zahraničí, spojuje projekt Omega inspirovaný kanadskou iniciativou nové migranty s kvalifikovanými instruktory a nabízí jim placené stáže. V Londýně zase Bike Project renovuje vyřazené bicykly a poskytuje je migrantům jako dostupný dopravní prostředek. Existují tisíce podobných projektů, které pomáhají migrantům a uprchlíkům vybudovat si nový život v nové komunitě.

Ještě lepší je, že se už iniciativy neomezují na jednotlivá města. Zástupci měst a místních samospráv stále častěji vytvářejí aliance se svými protějšky z celého světa a nacházejí řešení běžných problémů, vyměňují si poznatky o nejlepších postupech a přetvářejí problémy spojené s integrací v nové příležitosti. Například policisté z vysoce multikulturního Toronta školí své protějšky z Amsterdamu v oblasti kontaktu s komunitami.

Fórum starostů pro otázky mobility, migrace a rozvoje, což je platforma podporovaná OSN, si klade za cíl rozvíjet právě tento typ dialogu a spolupráce mezi starosty měst z celého světa, komunálními lídry a regionálními institucemi. Fórum vzniklo v roce 2014 v Barceloně, schází se jednou za rok a funguje na principu, že zdravá a trvale udržitelná městská centra – která představují klíčovou složku dynamiky a úspěchu jakékoliv země – stojí na rovných právech, povinnostech a příležitostech pro všechny své obyvatele.

Fórum také podněcuje mezinárodní společenství, aby zapojovalo města coby „klíčové aktéry v diskusích a rozhodovacích procesech utvářejících migrační politiku“. Velká města – ve kterých už dnes žije více než polovina světové populace a tento podíl se do roku 2050 zvýší na 66% – totiž mají spoustu zkušeností s integrací nových obyvatel, a to jak ze zahraničí, tak i z venkovských oblastí.

Problém tkví v tom, že navzdory decentralizaci moci ve prospěch místních samospráv – tento trend započal v rozvinutých zemích a šíří se do rozvojového světa – mnohá města stále fungují s omezenými prostředky a pravomocemi. To se musí změnit – jak nedávno uvedl i Vatikán. Když Pontifikální akademie věd oznámila, že koncem letošního roku zorganizuje summit o uprchlících a migrantech, zdůraznila, že starostům „musí být dána možnost naplnit potřeby všech typů migrantů či uprchlíků, poskytnout jim bydlení a zavést mezi nimi řád“.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Národní a mezinárodní debaty o migraci jsou hluboce pomýlené, protože se zaměřují na bezpečnost – a stejně pomýlená je i politika, která je jejich výsledkem. Kdyby místní instituce – které již prokázaly ochotu a schopnost řešit základní otázky integrace novátorskými způsoby – dostaly pravomoci k tomu, aby mohly hrát aktivnější roli při utváření imigrační politiky, vydělali by na tom všichni.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.