21

Naučme se mít rádi multipolární svět

NEW YORK – Americká zahraniční politika stojí na křižovatce. Spojené státy jsou už od svého vzniku v roce 1789 expanzivní mocností. V devatenáctém století si bitvami razily cestu napříč Severní Amerikou a v druhé polovině století dvacátého získaly celosvětovou nadvládu. Dnes však kvůli vzestupu Číny, dynamice Indie, prudce rostoucímu počtu obyvatel a hospodářskému vzedmutí v Africe, odmítavosti Ruska podrobit se americké vůli, vlastní neschopnosti kontrolovat vývoj událostí na Blízkém východě a odhodlání Latinské Ameriky vymanit se z faktické americké hegemonie narazila americká moc na hranice svých možností.

Jednou z možných cest pro USA je globální spolupráce. Druhou je výtrysk militarismu v reakci na zhrzené ambice. Budoucnost USA i celého světa závisí na této volbě.

Globální spolupráce je dvojnásob důležitá. Jedině kooperace může přinést mír a únik před zbytečnými, nebezpečnými a v konečném důsledku i hospodářsky zničujícími novými závody ve zbrojení, tentokrát včetně kybernetických i kosmických zbraní a jaderných zbraní příští generace. A jedině kooperace dokáže lidstvu umožnit, aby se postavilo čelem k naléhavým celoplanetárním problémům včetně destrukce biodiverzity, otravy oceánů a veškerých hrozeb, které globální oteplování představuje pro celosvětovou nabídku potravin, rozsáhlá vyprahlá území a hustě osídlené pobřežní regiony.

Globální spolupráce však znamená ochotu uzavírat dohody s jinými zeměmi, nikoliv klást jim jednostranné požadavky. A USA mají ve zvyku nedělat kompromisy, nýbrž požadavky vznášet. Když se nějaký stát cítí předurčený k vládnutí – tak jako starý Řím, čínská „Říše středu“ před několika staletími, britské impérium v letech 1750 až 1950 a USA po druhé světové válce –, je kompromis jen stěží součástí jeho politického slovníku. Jak to lapidárně vyjádřil bývalý americký prezident George W. Bush: „Buď jste s námi, nebo proti nám.“