0

Mubarakův poslední smích?

KÁHIRA – Na 3. srpen 2011 se bude v Egyptě vzpomínat jako na historický den. Bývalý prezident Husní Mubarak byl spolu se svými dvěma syny a svým bývalým ministrem vnitra, generálem Habíbem Adlím, postaven před veřejný soud. Na Egypt a koneckonců i na celý arabský svět to bude mít hluboký dopad.

Není to poprvé, co byl nějaký arabský diktátor postaven před soud. Před Mubarakem se na lavici obžalovaných ocitli Saddám Husajn a Zín Abidín bin Alí. Husajn byl souzen s pomocí Američany vedené koalice, zatímco bin Alí byl souzen a usvědčen v nepřítomnosti, když předtím uprchl do Saúdské Arábie. V Egyptě to však „dělali výlučně Egypťané pro Egypt“, jak se vyjádřil jeden můj přítel. „Proto jsme na to tak hrdí.“

Období před procesem však provázely půtky. Dne 29. července uspořádalo mnoho organizací na káhirském náměstí Osvobození velký protest, který měl zdůraznit jednotu egyptských revolucionářů (mezi jejichž požadavky figuroval i veřejný proces s Mubarakem). Místo toho však tento protest obnažil dramatickou polarizaci mezi islamisty a sekularisty po Mubarakově svržení. Navíc se odhalila silná schopnost egyptských salafistů mobilizovat stoupence, jichž byla toho dne na náměstí Osvobození převážná většina.

Jiné skupiny, včetně levicového Hnutí mládeže 6. dubna nebo multiideologické Koalice revoluční mládeže, působily jako nepatrné a nevýznamné. V důsledku toho řada sekulárních aktivistů ukončila svou týdenní stávku vsedě a stáhla se z náměstí. Ironií osudu to bylo přesně to, co si vládnoucí Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF) přála, a dosáhla toho bez jakékoliv námahy v podobě násilí či vojenských tribunálů. Stačilo skandování „islamíja, islamíja“ („islámský, islámský“).