0

Zármutek spojený sítí

PALO ALTO – Minulý týden zemřela moje blízká přítelkyně Kris Olsonová. Nebylo to po dlouhé nemoci, ba dokonce ani po autonehodě. Prostě jednou večer ulehla do postele, a když se ji syn snažil ráno vzbudit, byla mrtvá. Žádné drama, žádná dlouhá rozloučení, prostě… nic.

Dozvěděla jsem se o tom o dva dny později prostřednictvím e-mailu od svého bratra, který se to doslechl od kamaráda. Poté mi přišlo několik e-mailů od dalších přátel, kteří mi přeposlali e-maily lidí, jež jsem ani neznala, přičemž v kopii bylo uvedeno několik dalších povědomých jmen. Zavolala jsem jedné kamarádce a dozvěděla se několik málo nesouvislých podrobností: Krisin manžel byl právě pryč, ale narychlo se vrátil. A smrt přišla skutečně bez jakéhokoliv varování. Žádné příznaky. Žádné zdravotní problémy – snad jen, že si Kris před pár lety při chytání fotbalového míče zlomila ruku.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Dokud jsem neabsolvovala tyto rozhovory, opravdu jsem nevěřila, že Kris zemřela. A pak začaly chodit potvrzující e-maily. Viděla jsem se s ní pouhý měsíc předtím: byla živá a činorodá jako obvykle. Šly jsme spolu k jejímu kadeřníkovi, kde jsem si nechala ostříhat vlasy, zatímco ona neustále klábosila. Vyrazily jsme si na nákupy do nákupního centra ve Stanfordu, kde jsme si daly k obědu polévku a posadily se v neobvykle mrazivém počasí venku, protože tamní bistra byla přeplněná.

Kris se chovala jako obvykle: byla radostná, plná plánů s dětmi, s pozorováním ptáků, se svou prací konzultantky. Byla bystrá, ale skromná. Milovala drby, ovšem vždy dokázala odpustit hříšníkovi. V raných dobách pracovala v marketingovém oddělení firmy Apple a pravděpodobně párkrát vyhubovala i Stevu Jobsovi.

Teprve později jsem se přihlásila na její účet na Flickru a prohlédla si její fotografie: http://www.flickr.com/photos/kristenolson/ . Zasáhla mě ta předposlední: http://www.flickr.com/photos/kristenolson/4241087527/ – volně letící pták zaostřený na rozmazaném pozadí moře a oblohy. Tohle však nebyla Kris, která by prchala před nějakým smutným životem. Našla jsem i lepší snímek: http://www.flickr.com/photos/kristenolson/4241806180 – statná a houževnatá káně páskovaná, jak ostřížím zrakem hledí do objektivu. Moudrá, laskavá, ale žádná třasořitka.

Poté jsem navštívila Krisinu stránku na Facebooku a rozplakala se. Její účet na Flickru obsahuje její umění, je to svého druhu pomník, ale její stránka na Facebooku představuje její život. Lidé tam chodí, aby jí vzdávali poctu. Je zřejmé, že Kris zasáhla životy mnoha lidí, v některých případech i polooficiálních činitelů, například zástupců midpeninsulské skupiny Národní dobročinné ligy, ale především obyčejných přátel.

Naše přátelství trvalo od roku 1982 a pokračovalo mimo Facebook. Myslím, že jsem její stránku neviděla víc než jednou či dvakrát od doby, kdy jsme si před pár lety vzájemně pomohly. Od chvíle, kdy jsme se seznámily, jsme spolu komunikovaly prostřednictvím e-mailu, ale většinou osobně, a to několikrát za rok. Z její stránky na Facebooku by člověk nepoznal, že Kris sice znala spoustu lidí z oboru, ale ti „důležití“ na ni nedělali žádný zvláštní dojem. Nebyla nevlídná, ale jen všímavá.

Co tedy Facebook znamená tváří v tvář smrti? Jednou možností je stavět na genech: v dětech a dalších příbuzných lze spatřit stíny či záblesky kteréhokoliv člověka. Druhou možností je zaměřit se na jeho tvorbu – ať už jsou to deníky, fotografie na Flickru, ručně vyrobená skříň nebo recepty na tvarohový koláč.

Fake news or real views Learn More

Našimi nejsmysluplnějšími výtvory jsou však zřejmě myšlenky a změny, které zanecháváme v jiných lidech. Tyto stopy se kdysi po něčí smrti rozptylovaly a mizely. Dnes je však díky Facebooku a dalším podobným nástrojům stránka určité osoby trvalým místem pro sběr těchto vzpomínek. Kris znala spousty lidí v mnoha různých kontextech a ti se teď na její stránce dělí o vzpomínky.

Vzpomínky na Kris zůstávají živé a přístupné odkudkoliv na světě. Kris tak bude žít dál mnohem efektivněji – a bude mnohem přístupnější všem svým přátelům. Jejím prostřednictvím se tito lidé mohou navzájem setkávat nebo si ji prostě jen sami pro sebe připomínat, přestože se o ní zároveň dozvědí nové věci, které za jejího života opomněli zjistit. Ano, zostřuje to vzpomínky a zároveň zmírňuje bolest.