0

Moskevský šéf pod palbou

MOSKVA: Nadcházející volby do ruské Dumy už téměř přebily paměť nejen všech Rusů, ale i mnohých pozorovatelů po celém světě, neboť svádějí k mylnému dojmu, že 19. prosince budou Moskvané volit jen své zástupce do federálního Parlamentu. Je tak přehlížena závažná skutečnost, že rovněž rozhodnou o tom, kdo bude vládnout hlavnímu městu Ruské federace. Sergej Kirijenko, bývalý ministerský předseda a současný vůdce „Svazu pravých sil“ se uchází o křeslo Moskevského starosty. Až do nedávna nebylo jeho úsilí bráno nijak vážně. Ale popularita starosty Jurije Lužkova se dramaticky propadla a tento pád tak ohlásil možnost drtivé porážky.

Na počátku září zahájil Kirijenko svoji kampaň takzvané nové glasnosti proti moskevskému starostovi, založenou na tvrzení, že dekrety, kterými je hlavní město Ruska řízeno, zplodily celou armádu finančních parazitů, jenž se živí na účet Moskvanů. „Spravki“, jak se úřední listiny nazývají, jsou nyní potřebné doslova ke všemu: jestliže se mimoměstský návštěvník rozhodně navštívit město, anebo když jen chcete předělat vlastní byt, vždy potřebujete povolení městské radnice.

Hororové příběhy, které po Moskvě kolují, popisují například situaci, jak se jedna stará žena z Rjazaně musela schovat v koupelně bytu své dcery, protože se náhle objevili úzkoprsí úředníci z radnice odhodlaní pročmuchat celý byt, když o její přítomnosti referoval šťouravý soused. Hostitelka neměla dostatek času, aby oběhla celou Moskvu a sehnala všechny požadované dokumenty (kterých je 5), a kterých je třeba, aby s ní její matka mohla zůstat; a rovněž neměla 100 dolarů (event. až 300, jak někteří požadují), aby mohla úředníky uplatit. Takové příběhy vyvolávají vzpomínky na hororové časy třicátých let, kdy lidé udávali své sousedy a přátele, jen aby ochránili své vlastní životy, a to s jediným rozdílem, že dnešní informátoři mají své vlastní hmotné zájmy na penězích, které si všichni ti byrokrati stihnou nahrabat.

Takzvaná „propiska“ (povinné povolení k trvalému pobytu), kdysi starý komunistický způsob, jak dohlížet na všechny občany SSSR, přestala existovat, když byla přijata nová Ruská ústava roce 1993. Její zrušení bylo všeobecně vnímáno jako velký krok směrem ke svobodě a demokracii. Nikoliv ale starostou Lužkovem. Ačkoliv ruští občané už žádnou „propisku“ nepotřebují, moskevští residenti o tu svoji musejí žádat Lužkovův úřad. Tyto politiky přirozeně nejsou prvotně cíleny na omezování občanských svobod, jsou zaváděny jen a jen proto, že starosta potřebuje dostatečně mohutný příliv peněz, aby zaopatřil, nakrmil a potěšil svoji rozsáhlou a na něm závislou byrokracii. Každý nový zákon zajistí příliv nových úplatků.