Zahalené marocké feministky

Často se předpokládá, že ve společnostech prožívajících náboženské oživení, zejména pak v islámském světě, není místo pro moderní feminismus, který tak může učinit jen malý pokrok. Reálný pokrok dosažený v posledních letech v Maroku v oblasti ženských práv však svědčí o něčem jiném: jedinečná kombinace aktivismu ze strany sekulárních i nábožensky založených žen, kalkulace politických stran a významná role krále zde vedly ke skutečnému pokroku.

Průkopnice mezi marockými feministkami zahájily svou činnost brzy po získání nezávislosti v roce 1956. Ačkoliv šlo vesměs o stoupenkyně liberálního pohledu na svět, uznávaly tyto ženy důležitost islámu v celé marocké společnosti. V důsledku toho si dávaly záležet, aby své požadavky zasadily do rámce, jenž obsahoval značnou míru islámské identity.

Tato první generace marockých feministek se řídila klíčovým postřehem: vzájemné vazby mezi muži a ženami nediktuje náboženství, nýbrž sociální praxe, která často využívá náboženství jako posilující prostředek. Ženy a jejich sexuální čistota byly například spojovány se ctí mužů a jejich rodin – zastánci tuto spojitost hájili tím, že je zakotvena v islámu. Podle aktivistek však měly podobné spojitosti jen udržovat nadvládu nad ženami a nebyly součástí islámu, nýbrž marocké společnosti.

https://prosyn.org/nXmcwzucs