V loňském roce dopadala na Mezinárodní měnový fond jedna špatná zpráva za druhou. Nejprve přišla roztržka ohledně jmenování nového generálního ředitele: Německo prosazovalo neznámého a nekvalifikovaného úředníka a neprosadilo jej. Nakonec ostudu kancléře Schrödera skryl fíkový list v podobě současného generálního ředitele MMF Horsta Kohlera, jehož hlavní kvalifikací pro tento post je fakt, že je Němec, na rozdíl od jeho dvou předchůdců de Larosiera a Camdessuse, kteří byli proslulými inspecteurs de finances, tzn. patřili k výkvětu francouzské byrokratické elity. Další facku zasadili fondu američtí republikáni, když se jali kritizovat strategii MMF, jež podle nich není ničím jiným než nekončícím vyplácením kaucí. Tato kritika je součástí tzv. Melzerovy zprávy, která dnes nad MMF visí ještě mnohem zlověstněji, neboť v Bílém domě dnes vládnou republikáni.
Americký Kongres nebyl Mezinárodnímu měnovému fondu nikdy příliš nakloněn. Demokraté zpochybňují jeho tvrdohlavé programy; republikáni zase kritizují poskytování záruk; nikdo není schopen nabídnout nic konstruktivního. Kritiku MMF však není slyšet jen od americké pravice. Několik varovných výstřelů zaznělo také zevnitř tohoto společenství: z budovy takřka přes ulici, ze Světové banky. Nejznámějším útokem z tohoto směru je Stiglitzova aféra, kdy hlavní ekonom Světové banky obvinil MMF ze zneužití úřední moci a získal si tak uznání a potlesk špatných ekonomů a neúspěšných politiků a zákonodárců celého světa.
Poslední rány jsou ještě čerstvé. Nejprve přišla rezignace hlavního ekonoma MMF Michaela Mussy, skvělého ekonoma, jenž studoval na Chicagské univerzitě a jenž je znám svým dobrým úsudkem. On předpověděl většinu krizí, které nakonec přišly, což ovšem nijak nezvýšilo jeho oblibu v radě MMF. Mussa byl znám také plamenným prezentováním svých názorů, pro které mnoho lidí z MMF nemělo v tak dusném prostředí pochopení.
V loňském roce dopadala na Mezinárodní měnový fond jedna špatná zpráva za druhou. Nejprve přišla roztržka ohledně jmenování nového generálního ředitele: Německo prosazovalo neznámého a nekvalifikovaného úředníka a neprosadilo jej. Nakonec ostudu kancléře Schrödera skryl fíkový list v podobě současného generálního ředitele MMF Horsta Kohlera, jehož hlavní kvalifikací pro tento post je fakt, že je Němec, na rozdíl od jeho dvou předchůdců de Larosiera a Camdessuse, kteří byli proslulými inspecteurs de finances, tzn. patřili k výkvětu francouzské byrokratické elity. Další facku zasadili fondu američtí republikáni, když se jali kritizovat strategii MMF, jež podle nich není ničím jiným než nekončícím vyplácením kaucí. Tato kritika je součástí tzv. Melzerovy zprávy, která dnes nad MMF visí ještě mnohem zlověstněji, neboť v Bílém domě dnes vládnou republikáni.
Americký Kongres nebyl Mezinárodnímu měnovému fondu nikdy příliš nakloněn. Demokraté zpochybňují jeho tvrdohlavé programy; republikáni zase kritizují poskytování záruk; nikdo není schopen nabídnout nic konstruktivního. Kritiku MMF však není slyšet jen od americké pravice. Několik varovných výstřelů zaznělo také zevnitř tohoto společenství: z budovy takřka přes ulici, ze Světové banky. Nejznámějším útokem z tohoto směru je Stiglitzova aféra, kdy hlavní ekonom Světové banky obvinil MMF ze zneužití úřední moci a získal si tak uznání a potlesk špatných ekonomů a neúspěšných politiků a zákonodárců celého světa.
Poslední rány jsou ještě čerstvé. Nejprve přišla rezignace hlavního ekonoma MMF Michaela Mussy, skvělého ekonoma, jenž studoval na Chicagské univerzitě a jenž je znám svým dobrým úsudkem. On předpověděl většinu krizí, které nakonec přišly, což ovšem nijak nezvýšilo jeho oblibu v radě MMF. Mussa byl znám také plamenným prezentováním svých názorů, pro které mnoho lidí z MMF nemělo v tak dusném prostředí pochopení.