JANOV – Je naše infrastruktura bezpečná? Po zřícení Morandiho mostu v Janově si tuto otázku kladou všichni. Samozřejmě, mohli bychom si říct, že takové katastrofy jsou ojedinělé, ba dokonce věřit, že jsou snad italským svérázem – v zemi, kde jsou infrastrukturní projekty často úrodnou půdou pro korupci. Ale to bychom si jen lhali do kapsy.
Mosty, silnice a železnice postavené v západní Evropě a ve Spojených státech během poválečné obnovy a hospodářského boomu 50. a 60. let 20. století jsou dnes staré, překonané a přetížené. Má některá z vyspělých ekonomik dlouhodobou strategii správy své základní infrastruktury? Posuzují se a zmírňují rizika správně? Jaké se dělají kompromisy mezi udržováním a nahrazováním dožívající infrastruktury? A jak mohou občané ovlivnit veřejnou debatu o tom, kdo by měl infrastrukturu platit a kde by se měla stavět?
Itálie a další vyspělé ekonomiky potřebují politické přístupy, které strategicky a udržitelně propojí infrastrukturní plány, jež během let vytvořily místní samosprávy a centrální orgány. Musí zhodnotit zdroje a aktiva, jichž bude v příštích letech zapotřebí. Současně by měly zdůraznit společenskou hodnotu základní infrastruktury, nejen bezprostřední finanční návratnost.
JANOV – Je naše infrastruktura bezpečná? Po zřícení Morandiho mostu v Janově si tuto otázku kladou všichni. Samozřejmě, mohli bychom si říct, že takové katastrofy jsou ojedinělé, ba dokonce věřit, že jsou snad italským svérázem – v zemi, kde jsou infrastrukturní projekty často úrodnou půdou pro korupci. Ale to bychom si jen lhali do kapsy.
Mosty, silnice a železnice postavené v západní Evropě a ve Spojených státech během poválečné obnovy a hospodářského boomu 50. a 60. let 20. století jsou dnes staré, překonané a přetížené. Má některá z vyspělých ekonomik dlouhodobou strategii správy své základní infrastruktury? Posuzují se a zmírňují rizika správně? Jaké se dělají kompromisy mezi udržováním a nahrazováním dožívající infrastruktury? A jak mohou občané ovlivnit veřejnou debatu o tom, kdo by měl infrastrukturu platit a kde by se měla stavět?
Itálie a další vyspělé ekonomiky potřebují politické přístupy, které strategicky a udržitelně propojí infrastrukturní plány, jež během let vytvořily místní samosprávy a centrální orgány. Musí zhodnotit zdroje a aktiva, jichž bude v příštích letech zapotřebí. Současně by měly zdůraznit společenskou hodnotu základní infrastruktury, nejen bezprostřední finanční návratnost.