Vyhozené peníze

KODAŇ – Když dojde na globální oteplování, dostává se nám spousty žhavé rétoriky, ale velice málo chladného rozumu. Nesmírně na tom záleží, neboť Kjótský protokol patří už teď mezi nejdražší globální veřejné politiky, jaké byly kdy přijaty, a vypadá to, že další pokračování v Kodani na konci roku 2009 prolomí všechny rekordy. Bylo by dobře si to uvědomit, ale v tuto chvíli se zdá pravděpodobnější, že budeme vyhazovat peníze prakticky za nic.

Dobrým příkladem je nově zavedená politika Evropské unie, jejímž cílem je do roku 2020 snížit emise CO2 o 20%. Samozřejmě že je vždy snazší slibovat než sliby plnit, což je v EU obava obzvlášť případná. Avšak i když bude slovo dodrženo, budou přínosy převažovat nad náklady? Je podivné, ač ne překvapivé, že právě o tom se mnoho nediskutuje.

Pětinové snížení evropských emisí CO2, rázně vymáhané po celé současné století, by teplotní nárůsty plynoucí z globálního oteplování ke konci století pouze odložilo o dva roky, z roku 2100 na rok 2102, což je zanedbatelná změna. Náklady by však zanedbatelné nebyly ani zdaleka. Odhad samotné EU je asi 60 miliard eur ročně , což je téměř určitě nesmírně podhodnocená cena (její dřívější odhad byl téměř dvojnásobný), neboť vyžaduje, aby EU snížení dosahovala co nejdůmyslněji.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ubcsKtr/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.