Měnová politika a evropský růst

„Experti“ ze všech oblastí se opět snaží vyvíjet tlak na Evropskou centrální banku, aby zmírnila svou protiinflační měnovou politiku s cílem posílit ekonomický růst v eurozóně. Bolesti, jimiž Evropa dnes trpí, ale měnová politika nevyléčí. Pro samou kritiku totiž lidé mnohdy nevidí, že od uvedení společné evropské měny eurozóna ve skutečnosti zažila období obrovského hospodářského rozvoje. Širší makroekonomické předpoklady udržitelného rozvoje jsou dnes opravdu příznivější než dříve. Evropa by se měla naučit využívat svůj ekonomický potenciál. Musíme si proto uvědomovat, jak měnová politika může či nemůže přispět k evropskému růstu tak, aby se nezapomínalo na další nezbytné, a z politického hlediska zdánlivě obtížné reformy. Nejlepší dostupné důkazy i přes teoretické pochybnosti naznačují, že inflace z dlouhodobého pohledu škodí jak výkonu, tak blahobytu společnosti. Z toho plyne, že pro udržení dlouhodobého růstu by centrální banka udělala nejlépe, kdyby prováděla politiku namířenou na udržování střednědobé cenové stability. Tento názor je ostatně součástí stanov ECB, v nichž se jednoznačně praví, že jejím „primárním cílem… je udržovat cenovou stabilitu“. Jak je to ale s krátkodobou stabilitou? Mnoho pozorovatelů soudí, že měnová politika namířená na cenovou stabilitu může vést k dlouhodobým, a v extrémních případech až k trvalým negativním pohybům ve výkonu. Zmiňují zde mechanismus hystereze – jev, kdy některé faktory, např. amortizace lidského kapitálu nebo dojednávání mezd lidmi, kteří jsou „uvnitř“, znemožňuje těm, co jsou „venku“ získat práci –, díky kterému mívají přechodné otřesy trvalý dopad na výkon. Právě proto, argumentují tito pozorovatelé, by centrální banky měly být opatrnější, pokud jde o zpřísnění antiinflačních politik, protože jakýkoli nepříznivý dopad může být nakonec trvalejší a nákladnější. Z toho plyne, že by centrální banky měly dát růstu šanci, i kdyby to mělo znamenat riziko inflace. I když odhlédneme od všech teoretických předností i záporů tohoto argumentu, zaslouží si tato doporučení blíže prozkoumat. Měnové politiky soustřeďující se na krátkodobou cyklickou stabilizaci jsou už předem odsouzeny k neúspěchu, a to pro obrovskou nejistotu, kterou s sebou tyto dolaďovací snahy přinášejí. Jediným garantovaným důsledkem by bylo oslabení snah bank zastavit inflaci, ovšem bez hmatatelného výsledku co do úrovně a nestálosti střednědobého výkonu. Pravděpodobným výsledkem by vskutku byl slabší růst a vyšší nezaměstnanost. Následkem takové hybridní politiky by centrální banka musela bez záruky riskovat inflaci, což by snížilo její důvěryhodnost, pokud jde o udržení střednědobé cenové stability. Vyřešení ekonomických problémů měnovou politikou je lákavé, ale dočasné a nedostatečné řešení. Jedinou jistou cestou, jak v eurozóně dosáhnout udržitelného vývoje je zvýšit její růstový potenciál. Tento potenciál ovšem závisí na mnoha faktorech, jako je pracovní síla, kapitál, vědomosti a především pak to, s jakou efektivností jsou využívány. Zdařilé vyžití těchto faktorů závisí na strukturálních rysech ekonomiky, především na tom, zda v ní existují konkurenceschopné trhy a legislativní rámec, který nikoli brzdí, nýbrž podporuje obchod. Dnes už víme, že v zemích eurozóny se vyskytuje celá řada strukturálních rysů, jež aktivně brzdí růst. V produktových trzích je to mimo jiné relativně vysoký podíl vládních zásahů do ekonomických aktivit a s tím spojená výše daní, omezení konkurence na produktových trzích a nedostatečně vyvinuté finanční trhy. Na pracovních trzích zemí Eurolandu existují závažné strukturální překážky, které mají v mnoha zemích za následek vysokou míru nezaměstnanosti. Silně negativní vliv mají též nedostatečně propracované mzdové zákony a legislativa chránící zaměstnance. Další překážky tvorbě pracovních míst se skrývají v systémech daní z příjmu a státních příspěvků a hlavně pak v jejich interakci. Přičtěme k tomu nesčetná omezení ve mzdových systémech a nedostatky ve vzdělávání a školení a vyjde nám celá série překážek bránících růstu zaměstnanosti, které lze vyřešit pouze strukturální reformou, nikoli však měnovou politikou. V některých oblastech, jako je deregulace a rozvoj finančních trhů, již reformy probíhají, což je vskutku povzbudivé. Další pokrok je však nezbytný. Co může taková stabilní strategie podporující konkurenci a trh dokázat, jsme viděli na hospodářském výkonu Spojených států v 90. letech. Začalo se hovořit o „nové ekonomice“, kde zužitkování pokroku v informačních a komunikačních technologiích – podpořené fungující tržní strukturou, globalizací a stabilním makroekonomickým rámcem – vedlo k výraznému zlepšení dlouhodobých hospodářských vyhlídek. Potenciál pro takový růst existuje samozřejmě i v Evropě. Eurozóna může těžit ze všudypřítomného uplatnění nových informačních a komunikačních technologií, neboť většina ukazatelů svědčí o tom, že v této oblasti (kromě mobilních telefonů) Evropa výrazně pokulhává za Amerikou. Možnosti existují také v rostoucí integraci eurozóny do globální ekonomiky, což by zvýšilo a podpořilo konkurenci (díky jednomu společnému trhu a jednotné měně) a deregulaci produktových trhů. Pokud v těchto směrech dojde k pokroku, mohla by Evropa v blízké době zažít mnohem intenzivnější růst než dosud. Jinými slovy, klíčem k dosažení udržitelného růstu v eurozóně – a k využití celého potenciálu vyplývajícího z technologických inovací a příležitostí, jež nabízejí konkurenční globální trhy – je komplexní program strukturálních reforem. Měnová politika, kterou uplatňuje Evropská centrální banka, není s to tyto reformy nahradit. Pokusem o dosažení střednědobé cenové stability může ECB nanejvýš poskytnout stabilní měnový rámec, uvnitř kterého pak Evropa může realizovat svůj ekonomický potenciál.
http://prosyn.org/sP09SDo/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.