1

Egyptský demokratický diktátor?

KÁHIRA – Muhammad Mursí, historicky první civilní volený prezident Egypta, si nedávno udělil rozsáhlé přechodné pravomoci, aby podle svých slov dosáhl cílů revoluce, která svrhla diktaturu Husního Mubáraka. Dekrety ale vyvolaly silný odpor mnoha revolučních sil, jež ke svržení Mubáraka (jakož i jemu věrných sil) přispěly, a na káhirském náměstí Tahrír znovu propukly protesty.

Mursí se tak ocitl v prapodivné situaci, kdy své rozhodnutí musí obhajovat před demonstranty, a přitom s nimi má společný cíl. „Sdílím s vámi sen o ústavě pro všechny Egypťany, se třemi oddělenými mocemi: výkonnou, zákonodárnou a soudní,“ řekl svým odpůrcům. „Postavím se každému, kdo chce Egypťany o tuto příležitost připravit.“ Byl tedy Mursího „samopuč“ nutný k dosažení nesporně demokratických cílů revoluce?

Nová ústavní deklarace, zákon na ochranu revoluce a čerstvé prezidentské dekrety mají několik cílů:

  • odvolat státního prokurátora, který přesluhuje z Mubárakovy éry a nedokázal obžalovat desítky činovníků tehdejšího režimu, obviněných z korupce a/nebo zneužití pravomoci;
  • ochránit zbývající volené a nepřímo volené instituce (ve všech mají většinu islamisté) před rozpuštěním z rozhodnutí ústavních soudců (většinou přesluhujících z Mubárakovy éry);
  • vyvolat obnovu soudních procesů s generály Mubárakových bezpečnostních sil;
  • odškodnit oběti represí během revoluce a po ní a poskytnout jim penze.

Přestože většina Egypťanů Mursího cíle nejspíš podporuje, dramatické rozšíření prezidentských pravomocí ve snaze dosáhnout těchto cílů zašlo podle mnohých příliš daleko. Vzhledem k extrémní polarizaci a nedůvěře mezi islamistickými a sekulárními silami v Egyptě měl Mursí protesty očekávat. Vždyť podezřívavost vůči mocným byla jednou z hybných sil revoluce. Další věcí je přístup založený na „hře s nulovým součtem“: každý Mursího úspěch si jeho odpůrci vykládají jako svůj neúspěch.