4

Rozdrobování Bretton Woods

LAGUNA BEACH – Od roku 1944, kdy se političtí lídři čtyřiačtyřiceti spojeneckých států sešli v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire, aby vytvořili institucionální rámec poválečného hospodářského a měnového uspořádání, se svět značně proměnil. Co se však za posledních 70 let nezměnilo, je potřeba silných multilaterálních institucí. Zdá se však, že národní politická podpora brettonwoodských institucí – Mezinárodního měnového fondu a Světové banky – dosáhla historického minima, což podkopává schopnost globální ekonomiky naplňovat svůj potenciál a přispívá ke geopolitické nejistotě.

Když byla konference v Bretton Woods svolána, její účastníci chápali, že MMF a Světová banka jsou nedílnou součástí globální stability. Obě instituce byly koncipovány tak, aby odrazovaly jednotlivé země od zavádění krátkozrakých politik, které by poškozovaly výkonnost jiných ekonomik, vyvolávaly odvetné kroky a v konečném důsledku škodily celé světové ekonomice. Jinými slovy bylo jejich cílem bránit státům v politice typu „ožebrač bližního svého“, kterou během velké hospodářské krize ve 30. letech provozovalo mnoho velkých ekonomik.

Díky podpoře lepší koordinace politik a sdružování finančních zdrojů navíc brettonwoodské instituce zvyšovaly efektivitu mezinárodní spolupráce. A také zvyšovaly stabilitu tím, že nabízely kolektivní pojištění státům čelícím dočasným těžkostem nebo snažícím se uspokojit vlastní potřeby rozvojového financování.

Je obtížné identifikovat více než malou hrstku zemí, které neměly z existence MMF či Světové banky nějaký prospěch. Přesto se zdá, že země váhají s příspěvkem k reformě a posílení těchto institucí. Stále větší počet systémově důležitých států naopak přijímá opatření, která fond i banku podkopávají, byť převážně neúmyslně.