1

Šťastnější konec reformy MMF?

NEWPORT BEACH – Vzdor elegantnímu řešení, jehož součástí nebyly žádné nové finanční závazky, Kongres USA odmítl projednat dlouho odkládaný návrh financování Mezinárodního měnového fondu. Zhatil přitom dohodu mnoha stran, která byla složitě dojednána v roce 2010 – v očích okolního světa paradoxně pod vedením administrativy amerického prezidenta Baracka Obamy. Nadto tak učinil v době, kdy finanční poruchy v rozvíjejících se ekonomikách připomínají světu význam pevné stabilizační kotvy v centru mezinárodní měnové soustavy.

Po prvotním zklamání mnozí doufají, že se Kongres začne žádostí Obamovy vlády ohledně MMF po krátké přestávce opět zabývat. Rozhodně bude mít několik příležitostí tak učinit, až bude pracovat na jiné finanční legislativě. Vzhledem k tomu, že ještě letos budou kongresové volby, málokdo však věří, že budou mít zákonodárci náladu změnit kurz dřív než v roce 2015.

To je nešťastný a politováníhodný výsledek jak pro MMF, tak pro mezinárodní společenství jako celek. Kvůli kongresové umíněnosti Fond nevyhnutelně promešká příležitost posílit své finance, když už všechny ostatní země iniciativu odsouhlasily. Je mu také znemožněno řešit, ač nevýrazně, deficity ve správě a zastoupení, které vytrvale rozleptávají soudržnost, věrohodnost a efektivitu této významné multilaterální instituce.

Globální vývoj přitom ukazuje, že dosavadní období finančního poklidu je stále jen prozatímní. Současný klid nevyrůstá z podstatných a trvalých reforem, ale zajistila jej prodlužovaná závislost na experimentálních měnových politikách centrálních bank, zejména ve Spojených státech, Evropě a Japonsku.