0

O krizích s rozvahou

Před třiceti lety, když Nixon zaútočil na Kambodžu, jsem studoval na vysoké škole. Všichni jsme měli bojovnou náladu a všichni – studenti, profesoři i úřednický personál školy – jsme se shromáždili ve školní jídelně: Co budeme dělat? Jak odpovíme? Slova se ujal náš uznávaný profesor amerických dějin a nazval tuto chvíli největší krizí v dějinách Spojených států. Aby nezůstal pozadu, povstal také náš vážený novověký klasik a nazval tento okamžik krizí dějin celého světa. A my všichni jsme horlivě přikyvovali na souhlas. Po nich se ale zvedl náš hostující profesor dějin náboženství z Anglie – vysoký, vychrtlý laický katolický teolog – a taktně nás upozornil, že „o těch našich krizích bychom měli mluvit s trochu větší rozvahou a umírněností.“ A dodal: „Mám dojem, že také za morových ran museli mít lidé pocit, že jsou v pěkné kaši.“