NEW YORK – Politická ekonomie urazila dlouhou cestu. Řada osobností a institucí, které se dlouho hlásily k neoliberalismu, si stále naléhavěji uvědomuje selhání trhů a uznává, že i stát možná hraje určitou roli při zkvalitňování společensko-ekonomických výsledků. Dokonce i Mezinárodní měnový fond dnes diskutuje o „makrodůležitosti“ sociální ochrany, potřebě progresivního zdanění a potenciálně i o všeobecných transferech.
Tato konverzace – která se zaměřuje téměř výlučně na koordinaci mezi státem a trhem – však zůstává příliš úzce zaměřená na to, aby dokázala vytvářet účinná řešení. Pro jejich dosažení by bylo nutné zohlednit i sociální faktory – zejména úlohu rodin a rovnost pohlaví –, jak ukazuje nová zpráva organizace UN Women.
Zmíněné dva faktory jsou neoddělitelně provázané, neboť rodinná dynamika silně zesiluje genderové nerovnosti způsobem, jakým kupříkladu rasové nerovnosti zesilovány nejsou. K tomuto problému se přidává i skutečnost, že sociální a ekonomickou politiku dál utvářejí zpozdilé předpoklady o rodinách a genderové dynamice.
V současné situaci jen asi třetina domácností vykazuje „ideální“ rodinnou strukturu (dva rodiče s dětmi), z níž rodinná politika obvykle vychází. Ze zbylých dvou třetin s odlišnou podobou se ve velkém procentu případů jedná o rozšířené domácnosti, které zahrnují například tety, strýce či prarodiče. A asi čtvrtina domácností má jen jednoho rodiče nebo je jednočlenných.
Ačkoliv navíc manželství zůstává v některých koutech světa prakticky všudypřítomné, v jiných částech světa se stává méně běžným a i dlouholetí partneři často volí před sňatkem dlouhé soužití, případně se neberou vůbec. V některých zemích Latinské Ameriky, jižní Afriky a Evropy až tři čtvrtiny zadaných žen ve věku 25-29 let žijí bez sňatku se svými partnery.
To vše má závažné politické důsledky. Vzhledem k vyšší střední délce života existuje u žen nad 60 let dvakrát vyšší pravděpodobnost než u stejně starých mužů, že budou žít samy, přičemž takové ženy si často musí vystačit se skrovnou penzí a/nebo s úsporami, pokud nějaké mají.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
U domácností s jedním rodičem – ve více než třech čtvrtinách případů se jedná o matky – je navíc dvakrát pravděpodobnější, že budou žít v chudobě, než v případě domácností se dvěma rodiči. Rodiče-samoživitelé mají často velký problém skloubit placené zaměstnání s péčí o domácnost.
I v případě domácností s oběma rodiči a vyššími příjmy narážejí ženy na velké překážky, když chtějí skloubit placenou práci s neplaceným vedením domácnosti. Celosvětově ženy vykonávají v průměru přes 76% neplacené péče – více než trojnásobek toho co muži.
To značně omezuje přístup žen k nezávislému příjmu. Jen asi polovina vdaných žen či družek ve věku 25-54 let je zapojená na trhu práce, oproti téměř všem ženatým mužům či druhům. A zatímco přítomnost malých dětí v domácnosti snižuje míru zaměstnanosti žen, u mužů je tomu právě naopak.
Nezávislý příjem posiluje vyjednávací pozici žen, umožňuje jim případný odchod ze vztahu, kde čelí týrání, a zajišťuje jim bezpečné stáří. Podíl žen s nezávislým příjmem je navíc nepřímo úměrný podílu domácností žijících v chudobě. Jak uvedl dánský sociolog Gøsta Esping-Andersen: „Zdaleka nejúčinnějším lékem proti chudobě je zaměstnání matky.“
Chceme-li zvýšit ekonomickou samostatnost žen, musí být prvořadou prioritou investovat do systémů péče, včetně raného vzdělávání a péče o dítě. To je naléhavý úkol zejména v rozvojových zemích, kde je propast mezi nabídkou služeb péče o dítě a poptávkou po nich největší kvůli relativně nízkému počtu pracovních sil v tomto oboru.
Kvalitní a dostupná péče o dítě nejen umožňuje ženám využívat ekonomických příležitostí, ale napomáhá i k tvorbě pracovních míst (v pečovatelském sektoru) a k budování lidského kapitálu (zejména mezi dětmi, jež mají z této péče prospěch). Vzhledem k tomu – a také vzhledem k časovému závazku, který placená práce pro obě pohlaví znamená – jsou tyto investice potřebné i v případě, že je neplacená práce v domácnosti rozdělená rovnoměrněji.
Druhou klíčovou prioritou musí být poskytování rozsáhlé sociální ochrany včetně placeného volna – které rodičům umožní starat se o děti a neztratit přitom kontakt s trhem práce – a podpory příjmu. Rodinné dávky, jako jsou příspěvky na péči o dítě, zmírňují zvýšené riziko chudoby, které je s výchovou dětí spojené. Rodiče-samoživitelé by měli mít podporu vyšší.
Všeobecné penze zase mohou ve stáří podporovat ženy – u nichž je pravděpodobnější, že budou mít méně úspor a aktiv než muži, ale dožijí se vyššího věku. Pomohlo by rovněž zřízení dostupných služeb dlouhodobé péče a reforma režimů společného vlastnictví manželů. A konečně musí zákony o rodině a sociální politika v zájmu ochrany práva žen na společné jmění, sociální dávky a opatrovnictví dítěte uznávat nejen manželství, ale i soužití nesezdaných osob.
Vytvoří-li političtí představitelé balík opatření zaměřený na potřeby soudobých rodin, pak mohou podpořit práva žen, vývoj dětí i zaměstnanost. Taková politika by proto byla přínosem pro ekonomickou dynamiku a snižování chudoby.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
NEW YORK – Politická ekonomie urazila dlouhou cestu. Řada osobností a institucí, které se dlouho hlásily k neoliberalismu, si stále naléhavěji uvědomuje selhání trhů a uznává, že i stát možná hraje určitou roli při zkvalitňování společensko-ekonomických výsledků. Dokonce i Mezinárodní měnový fond dnes diskutuje o „makrodůležitosti“ sociální ochrany, potřebě progresivního zdanění a potenciálně i o všeobecných transferech.
Tato konverzace – která se zaměřuje téměř výlučně na koordinaci mezi státem a trhem – však zůstává příliš úzce zaměřená na to, aby dokázala vytvářet účinná řešení. Pro jejich dosažení by bylo nutné zohlednit i sociální faktory – zejména úlohu rodin a rovnost pohlaví –, jak ukazuje nová zpráva organizace UN Women.
Zmíněné dva faktory jsou neoddělitelně provázané, neboť rodinná dynamika silně zesiluje genderové nerovnosti způsobem, jakým kupříkladu rasové nerovnosti zesilovány nejsou. K tomuto problému se přidává i skutečnost, že sociální a ekonomickou politiku dál utvářejí zpozdilé předpoklady o rodinách a genderové dynamice.
V současné situaci jen asi třetina domácností vykazuje „ideální“ rodinnou strukturu (dva rodiče s dětmi), z níž rodinná politika obvykle vychází. Ze zbylých dvou třetin s odlišnou podobou se ve velkém procentu případů jedná o rozšířené domácnosti, které zahrnují například tety, strýce či prarodiče. A asi čtvrtina domácností má jen jednoho rodiče nebo je jednočlenných.
Ačkoliv navíc manželství zůstává v některých koutech světa prakticky všudypřítomné, v jiných částech světa se stává méně běžným a i dlouholetí partneři často volí před sňatkem dlouhé soužití, případně se neberou vůbec. V některých zemích Latinské Ameriky, jižní Afriky a Evropy až tři čtvrtiny zadaných žen ve věku 25-29 let žijí bez sňatku se svými partnery.
To vše má závažné politické důsledky. Vzhledem k vyšší střední délce života existuje u žen nad 60 let dvakrát vyšší pravděpodobnost než u stejně starých mužů, že budou žít samy, přičemž takové ženy si často musí vystačit se skrovnou penzí a/nebo s úsporami, pokud nějaké mají.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
U domácností s jedním rodičem – ve více než třech čtvrtinách případů se jedná o matky – je navíc dvakrát pravděpodobnější, že budou žít v chudobě, než v případě domácností se dvěma rodiči. Rodiče-samoživitelé mají často velký problém skloubit placené zaměstnání s péčí o domácnost.
I v případě domácností s oběma rodiči a vyššími příjmy narážejí ženy na velké překážky, když chtějí skloubit placenou práci s neplaceným vedením domácnosti. Celosvětově ženy vykonávají v průměru přes 76% neplacené péče – více než trojnásobek toho co muži.
To značně omezuje přístup žen k nezávislému příjmu. Jen asi polovina vdaných žen či družek ve věku 25-54 let je zapojená na trhu práce, oproti téměř všem ženatým mužům či druhům. A zatímco přítomnost malých dětí v domácnosti snižuje míru zaměstnanosti žen, u mužů je tomu právě naopak.
Nezávislý příjem posiluje vyjednávací pozici žen, umožňuje jim případný odchod ze vztahu, kde čelí týrání, a zajišťuje jim bezpečné stáří. Podíl žen s nezávislým příjmem je navíc nepřímo úměrný podílu domácností žijících v chudobě. Jak uvedl dánský sociolog Gøsta Esping-Andersen: „Zdaleka nejúčinnějším lékem proti chudobě je zaměstnání matky.“
Chceme-li zvýšit ekonomickou samostatnost žen, musí být prvořadou prioritou investovat do systémů péče, včetně raného vzdělávání a péče o dítě. To je naléhavý úkol zejména v rozvojových zemích, kde je propast mezi nabídkou služeb péče o dítě a poptávkou po nich největší kvůli relativně nízkému počtu pracovních sil v tomto oboru.
Kvalitní a dostupná péče o dítě nejen umožňuje ženám využívat ekonomických příležitostí, ale napomáhá i k tvorbě pracovních míst (v pečovatelském sektoru) a k budování lidského kapitálu (zejména mezi dětmi, jež mají z této péče prospěch). Vzhledem k tomu – a také vzhledem k časovému závazku, který placená práce pro obě pohlaví znamená – jsou tyto investice potřebné i v případě, že je neplacená práce v domácnosti rozdělená rovnoměrněji.
Druhou klíčovou prioritou musí být poskytování rozsáhlé sociální ochrany včetně placeného volna – které rodičům umožní starat se o děti a neztratit přitom kontakt s trhem práce – a podpory příjmu. Rodinné dávky, jako jsou příspěvky na péči o dítě, zmírňují zvýšené riziko chudoby, které je s výchovou dětí spojené. Rodiče-samoživitelé by měli mít podporu vyšší.
Všeobecné penze zase mohou ve stáří podporovat ženy – u nichž je pravděpodobnější, že budou mít méně úspor a aktiv než muži, ale dožijí se vyššího věku. Pomohlo by rovněž zřízení dostupných služeb dlouhodobé péče a reforma režimů společného vlastnictví manželů. A konečně musí zákony o rodině a sociální politika v zájmu ochrany práva žen na společné jmění, sociální dávky a opatrovnictví dítěte uznávat nejen manželství, ale i soužití nesezdaných osob.
Vytvoří-li političtí představitelé balík opatření zaměřený na potřeby soudobých rodin, pak mohou podpořit práva žen, vývoj dětí i zaměstnanost. Taková politika by proto byla přínosem pro ekonomickou dynamiku a snižování chudoby.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.