Vzorce šílenství

Služby v oblasti duševního zdraví se po celém světě zakládají na předpokladu, že být rozrušený nebo dezorientovaný je určitá obtíž podobná onemocněním. K nám do Australasie jsme tento náhled importovali ze zámoří a aktivně jsme potlačovali holističtější maorská a austrálská chápání lidského strádání. Učinili jsme tak navzdory bezpočtu studií, které prokazují, že míra zotavení z „duševních onemocnění“ je v „zaostalých“ zemích mnohem příznivější než ve „vyspělých“ společnostech.

V současnosti se čím dál větší počet těžkostí nově definuje jako „poruchy“ nebo „choroby“, údajně zapříčiněné genetickými předpoklady a biochemickými nevyváženostmi. Události života se zužují na pouhé roznětky fundamentální biologické časované bomby.

Pocit velkého smutku se tak proměnil v „depresivní poruchu“. Přílišné obavy jsou „úzkostnou poruchou“. Bolestivá plachost se stala „vyhýbavou poruchou osobnosti“. Bít ostatní je „porucha kontroly impulzu“. Přílišné hraní hazardních her, pití, užívání drog či konzumace potravin jsou také onemocnění. Totéž platí pro přijímání příliš málo potravy, spánku nebo sexu. Naše Diagnostická a statistická příručka duševních onemocnění obsahuje 886 stran takových chorob. Neobvyklé nebo nežádoucí projevy se označují za „symptomy“ a používaná pojmenování za „diagnózy“.