ALEXANDRIA, VIRGINIE – V nedávném komentáři pro Project Syndicate James K. Galbraith z Texaské univerzity v Austinu obhajuje moderní monetární teorii (MMT) a koriguje některá nedorozumění ohledně vazeb mezi MMT, federálními schodky a nezávislostí centrální banky. Galbraith se ale nezabývá tím, co představuje možná vůbec nejdůležitější otázku: politickými podmínkami nezbytnými k účinné realizaci MMT.
MMT za svůj nově nalezený význam vděčí skutečnosti, že hlavní starostí centrálních bank se namísto inflace stává deflace. Pro vysoce zadluženou a silně schodkovou ekonomiku typu Spojených států je deflace obzvlášť vážnou hrozbou, protože oddaluje spotřebu a zesiluje neklid dlužníků. Spotřebitelé upouštějí od velkých nákupů, neboť předpokládají, že v budoucnu klesnou ceny. Když vlastníci domů s hypotékou vidí pokles cen vlastního bydlení a úbytek čisté hodnoty svého domu, osekávají své výdaje. Takové uskrovňování zneklidňuje Federální rezervní systém, protože zesiluje deflační tlaky a mohlo by vyvolat hlubší škrty ve výdajích, burzovní poklesy a rozsáhlé zkracování dluhové páky.
Dosavadní neschopnost Fedu dosáhnout svého 2% cíle u roční inflace naznačuje, že mu schází nástroje k překonání vytrvalých dezinflačních sil v ekonomice. K těmto silám patří zvýšená koncentrace amerického trhu, která oslabováním vyjednávací moci zaměstnanců a zvyšováním příjmové nerovnosti snižuje agregátní poptávku, dále stárnutí obyvatelstva, nedostatečné investice do infrastruktury a do zmírňování klimatických změn a technologiemi motivované nahrazování pracovních sil. Situace je ještě o to horší, že vlivem patu v americké politice přetrvává věrnost ekonomicky vyčerpaným strategiím, jako jsou daňové škrty pro bohaté, na úkor investic do vzdělávání a dalších zdrojů dlouhodobého růstu. Takové poměry volají po podstatných změnách ve výdajových a daňových politikách vlády USA.
ALEXANDRIA, VIRGINIE – V nedávném komentáři pro Project Syndicate James K. Galbraith z Texaské univerzity v Austinu obhajuje moderní monetární teorii (MMT) a koriguje některá nedorozumění ohledně vazeb mezi MMT, federálními schodky a nezávislostí centrální banky. Galbraith se ale nezabývá tím, co představuje možná vůbec nejdůležitější otázku: politickými podmínkami nezbytnými k účinné realizaci MMT.
MMT za svůj nově nalezený význam vděčí skutečnosti, že hlavní starostí centrálních bank se namísto inflace stává deflace. Pro vysoce zadluženou a silně schodkovou ekonomiku typu Spojených států je deflace obzvlášť vážnou hrozbou, protože oddaluje spotřebu a zesiluje neklid dlužníků. Spotřebitelé upouštějí od velkých nákupů, neboť předpokládají, že v budoucnu klesnou ceny. Když vlastníci domů s hypotékou vidí pokles cen vlastního bydlení a úbytek čisté hodnoty svého domu, osekávají své výdaje. Takové uskrovňování zneklidňuje Federální rezervní systém, protože zesiluje deflační tlaky a mohlo by vyvolat hlubší škrty ve výdajích, burzovní poklesy a rozsáhlé zkracování dluhové páky.
Dosavadní neschopnost Fedu dosáhnout svého 2% cíle u roční inflace naznačuje, že mu schází nástroje k překonání vytrvalých dezinflačních sil v ekonomice. K těmto silám patří zvýšená koncentrace amerického trhu, která oslabováním vyjednávací moci zaměstnanců a zvyšováním příjmové nerovnosti snižuje agregátní poptávku, dále stárnutí obyvatelstva, nedostatečné investice do infrastruktury a do zmírňování klimatických změn a technologiemi motivované nahrazování pracovních sil. Situace je ještě o to horší, že vlivem patu v americké politice přetrvává věrnost ekonomicky vyčerpaným strategiím, jako jsou daňové škrty pro bohaté, na úkor investic do vzdělávání a dalších zdrojů dlouhodobého růstu. Takové poměry volají po podstatných změnách ve výdajových a daňových politikách vlády USA.