3

Neodhadnuté riziko infekčních chorob

NEW YORK – Globální obchodní lídři a investoři jsou do značné míry ochromeni dvěma druhy rizika: makroekonomickým a geopolitickým. Aktuálně to znamená zaměřit se na hrozící růst sazeb nastavených Federálním rezervním systémem USA a na nadcházející volby ve Francii a Německu. V dlouhodobějším měřítku to znamená uvědomění si strukturálních rizik jako je vysoký státní dluh, demografické posuny a nedostatek přírodních zdrojů. Existuje však třetí a zřejmě škodlivější riziko, které skryto radaru většiny aktérů s rozhodovací pravomocí: infekční choroby.

Dle bývalého ředitele amerického Centers for Disease Control and Prevention, Toma Friedena, je svět vystaven největšímu riziku globálních chorob ve své historii. Lidé cestují dále a častěji. Dodavatelské řetězce, včetně jídla a léků, se rozprostírají po celém světě. Kupříkladu špatně léčený případ tuberkulózy (TB) v Asii či Africe se může během pár dnů objevit v nemocnici ve Spojených státech.

S ohledem na toto pozadí dělá vědcům starosti nedávný nárůst epidemických nemocí jako je Zika, Ebola či ptačí chřipka. A jsou také znepokojení početním nárůstem život ohrožujících nemocí jako je chřipka, HIV malárie a TB.

Jistě, co do úmrtí jsou nedávná ohniska nákazy na hony vzdálené globálním epidemiím chřipky v minulosti. Zatímco epidemie SARS v roce 2003 si vyžádala 774 životů a propuknutí Eboly mezi roky 2014-2015 11 310 životů, tak u epidemie chřipky v letech 1918-1920 se odhaduje zhruba 100 milionů úmrtí – více než pětkrát více obětí, než přinesla světová válka, kterou tou dobou právě skončila. Zhruba 5% světové populace zahynulo.

Rizika infekčních chorob, kterým čelíme dnes, by však mohla v budoucnu výrazně narůst a to díky zvyšující se antimikrobiální rezistenci (AMR). Podle Světové zdravotnické organizace “si každý rok vytvoří 480 000 lidí multi-lékovou rezistenci na TB a rezistence proti některým lékům začíná komplikovat také boj proti HIV a malárii.“ WHO varuje, že rezistence k antibiotikům je nyní problémem každé země, což pacienty vystavuje riziku horších klinických výsledků a větší možnosti úmrtí, a zároveň to představuje větší zátěž pro zdravotní systém.

Hlavní lékařka Velké Británie, Sally Davies, varovala, že pokud zůstane bez kontroly, může být rostoucí léková nefunkčnost katastrofální. Odhaduje, že od roku 2050 by mohly rezistentní infekce zabíjet “každé tři vteřiny.“ Review on AMR odhaduje, že by v takovém případě mohlo každoročně zemřít deset milionů lidí, což by znamenalo pro kumulativní globální výrobu ztrátu 100 bilionů dolarů. Pro porovnání, dnešní HDP celého světa se rovná 74 bilionů dolarů za rok.

Potenciální dlouhodobé lidské a ekonomické konsekvence AMR však nejsou veřejností plošně vnímány, a to zejména ne finančními trhy. Skutečnost je naopak taková, že ochrana před hrozbami pro veřejné zdraví je jednou z životně důležitých oblastí, kde trhy nefungují efektivně. Výsledkem je, že to jsou vlády, kdo nakonec nese náklady spojené s prevencí a léčbou.

Při již tak přetížených vládních rozpočtech bude řešení rostoucí zátěže na zdraví v podobě AMR, mírně řečeno, obtížné. Je však nepravděpodobné, že by vlády jednaly v rámci zmírňování tohoto rizika rychle. Naopak, zkušenost nám napovídá, že vlády mají obvykle problémy sladit veřejné výdaje se základními problémy, jako jsou hrozby pro veřejné zdraví, a to až do momentu, kdy tyto hrozby dosáhnou kritického bodu.

V USA zemřelo minulý rok více lidí na rakovinu než v boji. Ba co více, počet úmrtí na rakovinu za minulý rok ve výši 580 000 převyšuje počet obětí z bitev v první a druhé světové válce, korejské válce, vietnamské válce a válci v Perském zálivu, které čítají dohromady zhruba 430 000. Vládní výdaje na rakovinu jsou zhruba 4 miliardy dolarů. Což je pouze 0,5% ročního vojenského rozpočtu v celkové výši zhruba 718 miliard dolarů.

Samozřejmě, vládní rozhodnutí o nakládání s rozpočtem jsou komplikovaná a mnohdy definována politickým imperativem. Armáda USA zaměstnává zhruba 3 miliony lidí, což z ní činí největšího zaměstnavatele na světě a existuje tím pádem značný politický tlak od některých volebních obvodů na to, aby americká vojenská dominance měla tu nejvyšší prioritu.

Není to však pouze otázka toho, kolik je investováno; jde také o to kdy. Vlády s investicemi do armády nečekají na moment vypuknutí samotné války. Mají však tendenci čekat na vypuknutí krizí, než se rozhodnou investovat do boje s infekčními chorobami.

Svět utratil 15 miliard dolarů na nouzovou reakci na epidemii SARS a 40 miliard v reakci na Ebolu. Krizová reakce na pandemii chřipky v roce 1918 stála 17,5 bilionu dolarů. Pokud by země investovali do zmírňování rizika vypuknutí takovýchto chorob více prostředků – například posílením jejich systémů zdravotní péče a podporou zodpovědného užívání antibiotik – tak by možná nebyly nutné tak obrovské platby. Přinejmenším by rozhodně byly menší.

V tomto smyslu připomíná boj proti infekčním chorobám boj proti klimatické změně. Ačkoliv je nebezpečí značné, není okamžité, takže vlády pokračují v jiných prioritách, což nebezpečí dovoluje nabývat na velikosti a to v tichosti, mimo dohled. Výsledkem je, že není tím pádem adekvátně oceněno na trzích.

Až opravdu propukne krize, bude pravý rozsah tohoto nebezpečí náhle jasný. V tu dobu však bude mnohem obtížnější a dražší toto téma zvládnout, což bude mít za následek mnohem více obětí. Bohužel, tato doba e možná mnohem blíže, než kdokoliv – ať již vlády či investoři – očekává.