0

Zázraky a bezvýznamnost – budoucnost G-8

Dva týdny poté, co se v Německu sešli lídři G-8, trvá pocit, že v Heiligendammu vyvolali zázrak. Summit G-8 prý hned natřikrát znamenal spásu: pro světové klima, Afriku a vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy.

Vypadalo to, že se na pobřeží Baltského moře sešla jakási světová vláda. Tváří v tvář evropské jednotě se George W. Bush proměnil z nechvalně proslulého hříšníka proti světovému klimatu v jeho nově uvěřivšího ochránce. Někteří smělí pozorovatelé dokonce tento obrat v Bushově srdci považují za jasné znamení, že si Evropa vydobyla novou úlohu ve světové politice. K žádnému skutečnému zázraku ale nedošlo; naopak, sama G-8 bude zázrak potřebovat, aby neztratila svůj význam.

V daleké Americe, kde jsou lidé obvykle mnohem více nábožensky založení než ve staré Evropě, je však víra v heiligendammský zázrak mnohem méně rozšířená. Ba Američané byli vůči summitu dosti lhostejní. Důvodem je nejen veřejné zatčení současného miláčka bulvárního tisku, dědičky Paris Hiltonové, ale také skutečnost, že jediná očekávání, která teď Američané vůči prezidentu Bushovi mají, jsou ta, že dokončí své funkční období. Kvůli Bushově domnělé neschopnosti byli Američané přesvědčeni, že na tomto summitu nemohou padnout žádná skutečná rozhodnutí.

O čem tedy bylo na vrcholné schůzce rozhodnuto? V prvé řadě se země G8 odhodlaly „seriózně zvážit“ snížení světových emisí na polovinu do roku 2050. To je v politice velice dlouhá doba. Tento kompromis je prý plodem tvrdošíjných vyjednávání. Avšak přeloženo do běžné řeči, „zvážit,“ ba i „seriózně zvážit“ neznamená nic víc než „odložit“.