LONDÝN – Prezidentství Donalda Trumpa v USA během posledního roku obrátilo hornictví – a především uhelný průmysl – v politický cause célèbre. V červnu, během jeho prvního setkáni kabinetu Bílého domu, prohlásil Trump, že jeho energetická politika dává horníkům zpět práci a transformuje komplikovaný sektor ekonomiky.
Trump se však mýlí v tom, že podpora horníků a vyjadřování respektu této obtížné profesi bude stačit k tomu, aby bylo hornictví udržitelné. Abychom toho dosáhli, bude zapotřebí mnohem komplexnějšího souboru provázanosti.
Debaty o těžbě a životním prostředí jsou často omezeny na “propojení“ mezi extrakcí zdroje a představením dalších zdrojů do extrakčního procesu. Vycházející Routledge Handbook of the Resource Nexus (Příručka pro propojení zdrojů), kterou jsem co-editoval, definuje termíny jako je vztah mezi dvěma a více přirozeně se vyskytujícími materiály, které jsou použity jako vstupy v systému, který poskytuje službu lidem. V případě uhlí je to “propojení“ mezi skálou a obrovským množstvím vody a energie potřebných k jeho vytěžení.
Pro politiky je porozumění tomuto propojení klíčové k efektivní správě zdrojů a země. Podle průzkumu z roku 2014 existuje inverzní vztah mezi třídou rudy a množstvím vody a energie použité na její extrakci. Jinými slovy, špatná interpretace toho, jak reagují vstupy a výstupy, by mohla mít hluboké ekologické následky.
Navíc vzhledem k tomu, že je mnoho technologií obnovitelných zdrojů budováno z vytěžených kovů a minerálů, bude hrát globální těžební průmysl klíčovou roli v přechodu do nízkouhlíkaté budoucnosti. Fotovoltaické buňky sice získávají energii ze slunce, ale jsou vyrobeny kadmia, selenia a teluria. To samé platí pro větrné turbíny, které jsou vyrobeny z hromady kobaltu, mědi a vzácných oxidů.
Zorientování se v propojení zdrojů v těžebním průmyslu bude vyžadovat nové modely vládnutí, které dokáží vybalancovat těžební praktiky s rodícími se energetickými potřebami – jako ty představené v Udržitelných rozvojových cílech OSN (SDGs). Tvorba hodnoty, maximalizace profitu a konkurenceschopnost musí být také dány v poměr k většímu veřejnému blahu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Někteří v rámci globálního těžebního průmyslu poznaly, že dochází ke změnám. Podle nedávného průzkumu průmyslových praktik od CDP, neziskové energetické a ekologické konzultační firmy, začínají těžební společnosti od Austrálie po Brazílii těžit zdroje a zároveň zmenšovat svoji ekologickou stopu.
Nicméně pokud mají být ochráněny zájmy veřejnosti a planety, nemůže se svět spoléhat pouze na obchodní rozhodnutí těžebních společností. Je zapotřebí čtyř klíčových změn, které zajistí pokračování zeleného trendu tohoto průmyslu.
Zaprvé, těžba potřebuje přepracovat inovace. Klesající třídy rudy vyžadují, aby se těžařství stalo efektivnější v otázce energie a zdrojů a zůstalo tak ziskové. A vzhledem k tomu, že nedostatek vody je mezi hlavními výzvami, kterým těmto průmysl čelí, jsou ekologická řešení mnohdy použitelnější než ta konvenční. Kupříkladu v Chile byly měděné doly donuceny začít používat pro těžbu odsolenou vodu, a švédská firma Boliden pokrývá 42% svých energetických potřeb z obnovitelných zdrojů. Těžařské firmy různě po světě se z těchto příkladů učí.
Za druhé, musí začít diverzifikace produktů. Rok po Pařížské klimatické úmluvě je transformace globálních trhů s fosilním palivem pouze otázkou času. Firmy s velkým portfoliem fosilních paliv, jako je uhlí, budou brzy čelit veliké nejistotě vztažené k opuštěným aktivům, a investoři možná podle toho pozmění svá hodnocení rizik.
Velké těžební společnosti se na tento posun mohou připravit posunem od fosilních paliv k jiným materiálům, jako je železná ruda, měď, bauxit, kobalt, vzácné prvky a lithium, stejně jako minerální hnojiva, kterých bude zapotřebí ve velkých množstvích, aby se naplnil SGD o globálním vymýcení hladu. Postupný odklon od uhlí během fáze latentní nadprodukce by mohl dokonce být proveden se ziskem.
Za třetí, svět potřebuje lepší způsob zhodnocení ekologických rizik důlního průmyslu. Ačkoliv je ekologická stopa tohoto průmyslu menší než je tomu u zemědělství a urbanizace, může těžení materiálů ze země stále trvale poškodit ekosystémy a vést ke ztrátě biodiversity. Pro ochranu citlivých oblastí je zapotřebí větší globální koordinace pro volbu vhodných těžebních lokací. Integrovaná zhodnocení půdního podloží, spodní vody a integrity biosféry by také pomohla, stejně jako směrnice pro udržitelnou spotřebu zdrojů.
No a konečně, těžební průmysl musí lépe integrovat své hodnotové řetězce k vytvoření většího množství ekonomických příležitostí navazujících na trh. Založení modelů materiálního toku – jako těch, co existují pro hliník and ocel – a jejich propojení se strategiemi “kruhové ekonomiky“ jako je redukce odpadu a recyklace, by byl dobrý začátek. Radikálnější krok by mohl přijít skrze vážné zapojení v trzích pro druhotné materiály. “Městská těžba” – záchrana, zpracování a doručení recyklovatelných materiálů z demolic – by také mohla být do současných klíčových aktivit lépe integrována.
Globální důlní průmysl je na pokraji transformace z extrakce fosilních paliv do poskytování materiálů pro zelenější energetickou budoucnost. Toto “zelenání“ je výsledkem tvrdé práce, inovací, a komplexního porozumění propojení zdrojů. Ať již věří pro uhlí nadšený prezident USA čemukoliv, není to výsledek otřepaných politických frází.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
LONDÝN – Prezidentství Donalda Trumpa v USA během posledního roku obrátilo hornictví – a především uhelný průmysl – v politický cause célèbre. V červnu, během jeho prvního setkáni kabinetu Bílého domu, prohlásil Trump, že jeho energetická politika dává horníkům zpět práci a transformuje komplikovaný sektor ekonomiky.
Trump se však mýlí v tom, že podpora horníků a vyjadřování respektu této obtížné profesi bude stačit k tomu, aby bylo hornictví udržitelné. Abychom toho dosáhli, bude zapotřebí mnohem komplexnějšího souboru provázanosti.
Debaty o těžbě a životním prostředí jsou často omezeny na “propojení“ mezi extrakcí zdroje a představením dalších zdrojů do extrakčního procesu. Vycházející Routledge Handbook of the Resource Nexus (Příručka pro propojení zdrojů), kterou jsem co-editoval, definuje termíny jako je vztah mezi dvěma a více přirozeně se vyskytujícími materiály, které jsou použity jako vstupy v systému, který poskytuje službu lidem. V případě uhlí je to “propojení“ mezi skálou a obrovským množstvím vody a energie potřebných k jeho vytěžení.
Pro politiky je porozumění tomuto propojení klíčové k efektivní správě zdrojů a země. Podle průzkumu z roku 2014 existuje inverzní vztah mezi třídou rudy a množstvím vody a energie použité na její extrakci. Jinými slovy, špatná interpretace toho, jak reagují vstupy a výstupy, by mohla mít hluboké ekologické následky.
Navíc vzhledem k tomu, že je mnoho technologií obnovitelných zdrojů budováno z vytěžených kovů a minerálů, bude hrát globální těžební průmysl klíčovou roli v přechodu do nízkouhlíkaté budoucnosti. Fotovoltaické buňky sice získávají energii ze slunce, ale jsou vyrobeny kadmia, selenia a teluria. To samé platí pro větrné turbíny, které jsou vyrobeny z hromady kobaltu, mědi a vzácných oxidů.
Zorientování se v propojení zdrojů v těžebním průmyslu bude vyžadovat nové modely vládnutí, které dokáží vybalancovat těžební praktiky s rodícími se energetickými potřebami – jako ty představené v Udržitelných rozvojových cílech OSN (SDGs). Tvorba hodnoty, maximalizace profitu a konkurenceschopnost musí být také dány v poměr k většímu veřejnému blahu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Někteří v rámci globálního těžebního průmyslu poznaly, že dochází ke změnám. Podle nedávného průzkumu průmyslových praktik od CDP, neziskové energetické a ekologické konzultační firmy, začínají těžební společnosti od Austrálie po Brazílii těžit zdroje a zároveň zmenšovat svoji ekologickou stopu.
Nicméně pokud mají být ochráněny zájmy veřejnosti a planety, nemůže se svět spoléhat pouze na obchodní rozhodnutí těžebních společností. Je zapotřebí čtyř klíčových změn, které zajistí pokračování zeleného trendu tohoto průmyslu.
Zaprvé, těžba potřebuje přepracovat inovace. Klesající třídy rudy vyžadují, aby se těžařství stalo efektivnější v otázce energie a zdrojů a zůstalo tak ziskové. A vzhledem k tomu, že nedostatek vody je mezi hlavními výzvami, kterým těmto průmysl čelí, jsou ekologická řešení mnohdy použitelnější než ta konvenční. Kupříkladu v Chile byly měděné doly donuceny začít používat pro těžbu odsolenou vodu, a švédská firma Boliden pokrývá 42% svých energetických potřeb z obnovitelných zdrojů. Těžařské firmy různě po světě se z těchto příkladů učí.
Za druhé, musí začít diverzifikace produktů. Rok po Pařížské klimatické úmluvě je transformace globálních trhů s fosilním palivem pouze otázkou času. Firmy s velkým portfoliem fosilních paliv, jako je uhlí, budou brzy čelit veliké nejistotě vztažené k opuštěným aktivům, a investoři možná podle toho pozmění svá hodnocení rizik.
Velké těžební společnosti se na tento posun mohou připravit posunem od fosilních paliv k jiným materiálům, jako je železná ruda, měď, bauxit, kobalt, vzácné prvky a lithium, stejně jako minerální hnojiva, kterých bude zapotřebí ve velkých množstvích, aby se naplnil SGD o globálním vymýcení hladu. Postupný odklon od uhlí během fáze latentní nadprodukce by mohl dokonce být proveden se ziskem.
Za třetí, svět potřebuje lepší způsob zhodnocení ekologických rizik důlního průmyslu. Ačkoliv je ekologická stopa tohoto průmyslu menší než je tomu u zemědělství a urbanizace, může těžení materiálů ze země stále trvale poškodit ekosystémy a vést ke ztrátě biodiversity. Pro ochranu citlivých oblastí je zapotřebí větší globální koordinace pro volbu vhodných těžebních lokací. Integrovaná zhodnocení půdního podloží, spodní vody a integrity biosféry by také pomohla, stejně jako směrnice pro udržitelnou spotřebu zdrojů.
No a konečně, těžební průmysl musí lépe integrovat své hodnotové řetězce k vytvoření většího množství ekonomických příležitostí navazujících na trh. Založení modelů materiálního toku – jako těch, co existují pro hliník and ocel – a jejich propojení se strategiemi “kruhové ekonomiky“ jako je redukce odpadu a recyklace, by byl dobrý začátek. Radikálnější krok by mohl přijít skrze vážné zapojení v trzích pro druhotné materiály. “Městská těžba” – záchrana, zpracování a doručení recyklovatelných materiálů z demolic – by také mohla být do současných klíčových aktivit lépe integrována.
Globální důlní průmysl je na pokraji transformace z extrakce fosilních paliv do poskytování materiálů pro zelenější energetickou budoucnost. Toto “zelenání“ je výsledkem tvrdé práce, inovací, a komplexního porozumění propojení zdrojů. Ať již věří pro uhlí nadšený prezident USA čemukoliv, není to výsledek otřepaných politických frází.