2

Nepodceňujme sílu sousedů

PRINCETON – V otázce, zda Sýrie přistoupí na plán příměří bývalého generálního tajemníka Organizace spojených národů Kofiho Annana, panoval minulý týden všeobecný názor, že bude záležet na Rusku. Vraceli jsme se k politice studené války, kdy Západ nebyl ochoten použít sílu a Rusko bylo ochotno pokračovat ve vyzbrojování a podpoře svého chráněnce. Rusko tedy drželo trumf: mohlo se samo rozhodnout, jak velký tlak je připraveno vyvinout na syrského prezidenta Bašára Asada, aby na zmíněný plán přistoupil.

Kdyby byl tento názor správný, pak by Írán bezpochyby držel stejně silné karty. Annan koneckonců odcestoval i do Teheránu. Zdá se, že tradiční geopolitika vyvažování moci se má čile k světu.

Tento názor je však přinejlepším neúplný a zatemňuje stejně mnoho, jako odhaluje. Zejména opomíjí klíčovou a stále větší důležitost regionální politiky a institucí.

Dlouhodobější řešení syrské krize totiž závisí stejně tak na Turecku a Lize arabských států jako na Spojených státech, Evropě a Rusku. Zamysleme se nad dalšími událostmi z minulého týdne: turecká vláda dala jasně najevo, že pokud Annanův plán nepřinese výsledky, uchýlí se k novým opatřením.