Miloševićův proces nebyl marný

Slobodan Milošević podvedl spravedlnost a tím prokázal marnost snahy o vypořádání se s válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti prostřednictvím mezinárodních trestních řízení. Takový je přinejmenším závěr, k němuž někteří lidé dospěli poté, co Milošević zemřel v haagském vězení: skutečnost, že svůj proces dokázal čtyři roky protahovat a ještě unikl verdiktu, se považuje za důkaz, že mezinárodní společenství mrhá prostředky, když takovéto lidi staví za jejich postoje před soud.

I nejoddanější stoupenci mezinárodní spravedlnosti připouštějí, že Mezinárodní trestní soud pro bývalou Jugoslávii (ICTY) měl mnoho nedostatků. Všichni, kdo se na něm podíleli, byli v takovém řízení nováčky a museli se učit za pochodu, neboť tu podobné orgány nebyly od dob soudů v Norimberku a Tokiu po druhé světové válce.

Tyto poválečné orgány byly navíc tribunály, kde váleční vítězové soudili poražené a stíhaní už byli ve vazbě. ICTY naproti tomu nemá žádnou vlastní možnost obžalované zatknout. Musí spoléhat na přesvědčování, aby si zajistil spolupráci dalších stran – spolupráci, která je stále odmítána v případě dvou nejnechvalněji proslulých obžalovaných z bosenské války, Radovana Karadžiće a Ratka Mladiće.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/XAl6b98/cs;