4

Zalévání Blízkého východu

FEZ – World Water Development Report od OSN potvrzuje to, co již mnoho lidí ví: statisíce lidí na Blízkém východě a v Severní Africe (MENA) – zejména v Alžírsku, Jordánsku, Maroku, Palestině, Súdánu, Sýrii a Jemenu – čelí v roce 2016 největšímu nedostatku vody za poslední dekády. Je to to poslední, co region potřebuje, když se snaží o ekonomický růst a diverzifikaci.

K současné situaci přispělo mnoho faktorů, včetně klimatické změny, přeměn v poušť, znečištění vody a zneužívání přírodních zdrojů. Nedostatek informací, vzdělání a komunikace činí mnohé z těchto výzev ještě těžší, protože posilují nedostatek povědomí o praktikách šetrných k životnímu prostředí – nemluvě o závazku k tomu je dodržovat. K tomu přidejme nedostatečné snižování rizika katastrof a správu vládami, z nichž se mnohé potýkají s dalšími konflikty a krizemi, a situace je vskutku strašná. 

Například Alžírsko zažívá nejhorší sucho za poslední polovinu století. Díky tomu, že většina země spoléhá z velké části na dešťovou vodu (díky nerozvinuté infrastruktuře), byly letošní výnosy z obilovin nižší o 40%. Alžírsko nezajistilo dostatek dostupných vodních zdrojů pro své obyvatelstvo a to navzdory jeho obřímu bohatství v podobě ropy a zemního plynu, nemluvě o adekvátních zaměstnaneckých příležitostech. Výsledkem je, že je země trmácena v občanských protestech.

Libye čelila mnohem větší nestabilitě, způsobené roky vnitřního konfliktu. Výsledné výpadky energie a nedostatek paliva v zemi oslabil distribuci vody. Minulé léto musela OSN sehnat nějakých pět milionů litrů vody od sousedních zemí, aby tak vyhověla potřebám země.