3

Blízký východ musí stát v čele řešení otázky uprchlíků

FÁS – Od roku 2012 přistálo v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe více než 12 milionů běženců a uprchlíků. Výsledkem je stále vyhrocenější politická a humanitární krize – a stále vzrušenější debata o tom, jak ji řešit.

V Evropě charakterizují tuto debatu rozpory a rozkol, jejichž ztělesněním je nedávné hlasování Velké Británie o odchodu z Evropské unie – tento výsledek do značné míry ovlivnily přehnané obavy z imigrace. V situaci, kdy se členské země EU nedokázaly dohodnout na zabezpečení vnějších hranic unie, natožpak na otázce, co učinit s uprchlíky, kteří už přijeli, se účinná a jednotná reakce stala těžko dosažitelnou.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Na Blízkém východě nezní debata o uprchlících ani zdaleka tak hlasitě, ale není o nic méně vášnivá. V šestiapůlmilionovém Jordánsku dnes žije více než 1,4 milionu uprchlíků, většinou ze Sýrie. Půldruhého milionu syrských uprchlíků v Libanonu dnes tvoří třetinu z celkového počtu 4,7 milionu obyvatel této země. A Turecko s přibližně 75 obyvateli dnes hostí 2,7 milionu syrských uprchlíků, z nichž asi 30% žije ve vládou spravovaných táborech nedaleko syrských hranic.

Vzhledem k tomu, že většina uprchlíků pochází z Blízkého východu – zejména ze Sýrie, ale i z Afghánistánu, Iráku, Jemenu a Libye –, těžko někoho překvapí zjištění, že tento region nese na svých bedrech značný díl zátěže. Ne všechny blízkovýchodní země však dělají dost.

Státy Perského zálivu navzdory obrovskému ropnému bohatství nepřijaly prakticky žádné uprchlíky; opírají se o tvrzení, že nepodepsaly Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951, a proto nemají závazek je přijímat. Například Spojené arabské emiráty přijaly od vypuknutí syrské krize v roce 2011 jen něco přes 200 000 syrských státních příslušníků. Egypt, Tunisko, Maroko a Alžírsko sice umožňují syrským uprchlíkům vstup do země, ale neposkytují jim žádnou podporu; v těchto zemích neexistují uprchlické tábory.

Sousední země zatím úpí pod tíhou krize. Jordánský rozpočet na sociální výdaje je už dnes přetížený, což vyvolává sociální napětí. Školy v Jordánsku a Libanonu byly přeplněné už před příchodem uprchlíků; dnes praskají ve švech. Problémy způsobují i uprchlíci, kteří v Jordánsku a Libanonu pracují, neboť bezděky stlačují mzdy u málo kvalifikovaných pracovních míst. Turecká vláda poskytla pomoc ve výši přes 8 miliard dolarů; naproti tomu EU poskytla jen malou část z 3,2 miliardy eur, k nimž se v listopadu zavázala.

Protože jsou hostitelské země přetížené, není divu, že uprchlíci žijí v drsných podmínkách, ať už v táborech nebo ve velmi chudých čtvrtích, kde nemají pohodlí ani odpovídající hygienické podmínky. Statisíce uprchlíků jsou bez zaměstnání, a to včetně nejkvalifikovanějších pracovníků, jejichž odbornost často nikdo nebere v úvahu. V důsledku toho jsou na vzestupu nucená práce, otroctví, prostituce a vylučování ze společnosti.

Je nesmírně důležité udržet migranty převážně na Blízkém východě – už proto, aby se ve snaze dojít do Evropy neutopili ve Středozemním moři. Březnová dohoda mezi Tureckem a EU – v jejímž rámci jsou běženci, kteří nejsou na útěku, posíláni do Turecka – pomáhá zlepšit situaci a přispěla k výraznému poklesu počtu migrantů přicházejících do Řecka.

Zapotřebí je však dělat mnohem více – a blízkovýchodní státy by měly stát v čele tohoto úsilí. Ze všeho nejnaléhavější je, aby bohaté země Perského zálivu poskytly více prostředků státům, na jejichž území žije nejvíce uprchlíků, a umožnily jim tak začít zlepšovat životní podmínky těch, kdo hledají bezpečí. V zájmu nalezení obecnějšího řešení, které zachová stabilitu států a zajistí dostatečnou ochranu uprchlíků, pak bude zapotřebí navázat užší spolupráci mezi vládami, ale i se soukromým sektorem a organizacemi občanské společnosti napříč regionem.

Problém tkví v tom, že na Blízkém východě neexistuje mezi vládami ani v občanské společnosti žádná shoda v otázce, jak na krizi reagovat. V zájmu překonání této slepé uličky je zapotřebí, aby se našli jeden či dva smělí a prozíraví představitelé, kteří svým občanům připomenou právní a možná především morální povinnost svých zemí vůči uprchlíkům. Islámská tradice ochrany chudých může poskytnout jazyk i legitimitu potřebné k tomu, aby se občané inspirovali a rovněž přispěli svým dílem.

V knize Nové obzory muslimské diaspory v Severní Americe a Evropě uvádím argumenty proti konvenčnímu názoru, že běženci a uprchlíci ohrožují bezpečnost a rozvoj Blízkého východu. Stejně jako v rozvinutých západních zemích mohou i na Blízkém východě migranti přispět hostitelským společnostem nesmírně velkým dílem. Stačí jen, abychom jim to umožnili.

Především musí být naplněny základní potřeby uprchlíků. Vedle vzdělávacích a pracovních příležitostí je nutné jim garantovat také slušné životní podmínky – včetně bydlení, kvalitní výživy a zdravotní péče.

Ponese-li však dál celou zátěž na svých bedrech pouhá hrstka zemí, pak bude naplnění potřeb uprchlíků prakticky nemožné. Vzhledem k tomu je zapotřebí, aby region vyvinul mechanismus spravedlivějšího rozmísťování uprchlíků do jednotlivých států, zhruba na způsob systému kvót Evropské unie. Zároveň se musí zavést standardizované a jednoduché procedury vyřizování žádostí o azyl.

I kdyby se však podařilo toho všeho dosáhnout, skutečně trvalé řešení uprchlické krize bude možné až ve chvíli, kdy v Sýrii zavládne mír a do krachujících států napříč Blízkým východem se vrátí řád. Proto je tak důležité, aby vlády zemí z regionu hrály větší a důraznější roli při řešení násilí a nestability, které jsou prapříčinou krize.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Nemůžeme si dovolit čekat, až naše nejpalčivější problémy vyřeší někdo zvenčí. Naše vlády musí silně investovat do stability sousedních zemí – včetně toho, že dovedou do úspěšného konce syrský mírový proces – a zasazovat se o blahobyt všech našich občanů.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.