0

Vzdělávání budoucích blízkovýchodních zdravotníků

BOSTON – Výzvy pro veřejné zdraví na Středním východě jsou obrovské, zejména zohledníme-li tamní přechodné populace uprchlíků a zahraničních dělníků. Samotná populace uprchlíků se dnes počítá v milionech a zdravotnické soustavy Jordánska, Libanonu a Turecka přetěžuje téměř k prasknutí.

Movité země Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) by se mýlily, kdyby se domnívaly, že se jich zdravotnické problémy sousedů netýkají. Přestože země GCC dosáhly významných pokroků v oblasti hygieny a zdraví matek a dětí, tvoří globální epicentrum chronických nepřenosných onemocnění, například obezity, diabetu, nemocí srdce a rostoucí měrou rakoviny, které vycházejí z životního stylu a stravování.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ještě horší je, že národní zdravotnické soustavy zemí GCC mají nedostatek místních klinických lékařů a kvalifikovaných profesionálů ve zdravotnických službách. To vede k vysoké fluktuaci v důsledku přepracovanosti a k sílící nutnosti, aby naléhavě potřebné pozice vyplňovali zahraniční zdravotníci.

Tvůrci politik GCC se právem zaměřují na stoupající dostupnost a subvence do kvalitní zdravotní péče. Ožehavým politickým tématem je však často spravedlivé rozdělení zdravotních služeb napříč populacemi místních a migrantů. Teď ještě musejí tvůrci politik věnovat víc pozornosti samotným pracovníkům ve zdravotnictví, aby se ujistili, že mají náležité vzdělání a praxi k řešení výzev, které region čekají.

Vzdělávací programy v národních systémech GCC se dnes téměř vůbec nezaměřují na inovace ani systémové uvažování s cílem zlepšit účinnost a efektivitu. Pokud se lékařům a zdravotníkům nedostane multidisciplinárního vzdělání, nebudou vybaveni k rozpoznání a řešení místních potřeb v oblasti veřejného zdraví napříč regionem. Konkrétně země GCC budou muset ke zlepšení poskytování služeb a péče vyvinout nový politický rámec zahrnující sektor vzdělávání i veřejného zdravotnictví.

Na Blízkém východě se vyšší vzdělávání během uplynulé dekády rychle rozšířilo. Vlády vytvořily vzdělávací zóny volného obchodu – například „obce znalostí“ a „města vzdělávání“ ve Spojených arabských emirátech, respektive Kataru – a investovaly miliardy dolarů do nových i zavedených univerzit, třeba v Saúdské Arábii. Nové univerzity, výzkumné instituce a vzdělávací programy díky tomu do regionu přilákaly akademiky a další odborníky.

O kariéru ve zdravotnictví však usiluje příliš málo místních studentů – a mnohem méně mladých mužů. Přestože celkový počet studentů ve zdravotnických oborech stoupá, většina z nich nepochází z regionu, což pouze posílí nynější přílišnou závislost zemí GCC na pracovnících ze zahraničí.

Mnohé regionální univerzity zdůrazňují inovace, což je pro zdravotnické služby dobrou předzvěstí. Avšak přestože je veřejné zdraví zásadní regionální výzvou, univerzity dosud kladou mnohem větší důraz na předměty v technice a technologiích.

V samotném vzdělávání zdravotníků se studenti podle mé vlastní analýzy místních institucí učí léčit jednotlivé zdravotní obtíže, leč nestudují dostatečně obecnější otázky veřejného zdraví a současné osnovy studenty nestaví před problémy postihující uprchlíky, migranty či širší populaci. Třebaže instituce jako katarská fakulta Weill Cornell a kuvajtská Vysoká škola vědy a techniky v Perském zálivu zahájily inovativní výzkumy a výukové programy zaměřené na tyto typy zdravotnických výzev, je potřeba udělat ještě mnohem víc.

Další problém je v tom, že vzdělávací a zaškolovací programy v regionu dostatečně nepovzbuzují systémové myšlení. Zdravotnická politika se celosvětově posouvá k multidisciplinárnímu spojování techniky, lékařství, sociologie, managementu a humanitních věd. Instituce GCC se k integrovanému nepřiklánějí, takže riskují, že zaostanou za globálním standardem.

Technologie a nové přístupy k veřejnému zdraví jsou důležité; nebudou ale účinné, nejsou-li upraveny na míru tak, aby odpovídaly skutečným potřebám místních lidí. Právě proto by země GCC měly povzbuzovat technologický vývoj na místní úrovni a investovat do něj a vytvářet prostor pro spolupráci techniků s místními odborníky ve zdravotnictví. Taková partnerství jsou nezbytná k řešení infekčních a chronických nemocí, které ohrožují komunity napříč regionem, a poskytují dodatečný přínos podnikatelských příležitostí pro mladé lidi v regionu.

Blízkovýchodní země potřebují plně integrované, inovativní rámce pro vzdělávání zdravotnických profesionálů, aby se dokázaly vypořádat se svými současnými zdravotnickými výzvami a připravit se na nové, neočekávané potíže, například blízkovýchodní respirační syndrom (obvykle označovaný zkratkou MERS), ebolu a další infekční nemoci, které se mohou objevit, aniž by na sebe předem výrazněji upozornily.

Fake news or real views Learn More

Blízkovýchodní populace dál poroste. Zda však poroste také globální význam regionu jako křižovatky obchodu a hospodářského rozvoje, bude zčásti záviset na schopnosti tamních vlád reformovat zdravotnické vzdělávání i praxi.

Z angličtiny přeložil David Daduč