VIDŽAJAVADA, Indie – Některé politiky se zdají tak lidumilné, že proti nim téměř nelze nic namítat. Například cílem půjčování malých částek krajně chudým lidem či odepisování jejich dluhů je pomoci těm nejzranitelnějším a oba přístupy se zdají naprosto rozumné. Při pečlivém prověření však vychází najevo, že tyto dobře míněné politiky jsou scestné.
Nevládky, mezinárodní organizace a filantropové před asi deseti lety nadšeně prohlašovali mikroúvěry za kouzelný lék, který skoncuje s krajní chudobou. Organizace spojených národů vyhlásila rok 2005 za Mezinárodní rok mikroúvěrů, a když byla rok nato udělena Nobelova cena míru Muhammadu Yunusovi a bance Gramín, Nobelův výbor označil mikroúvěry za „stále důležitější nástroj v boji proti chudobě“. Humanitární popová hvězda Bono šla ještě dál: „Dej člověku rybu a nají se na den. Dej ženě mikroúvěr a ona, její manžel, děti a širší rodina budou jíst celý život.“
Důkazy pečlivě shromážděné během mnoha let bohužel ukazují, že žádný kouzelný všelék proti chudobě neexistuje – a že rozhodně neexistuje žádná levná, jednoduchá politika, která by nasytila širokou rodinu na celý život. Série pokusů zdůraznila význam nastavení programu mikroúvěrů; v mnoha případech přitom tyto projekty k potírání chudoby jednoduše mnoho nepřispívají. Zřídka bylo zjištěno, že by výrazněji zvýšily průměrné příjmy. Ještě horší je, že přinášejí riziko dalšího zatížení chudých břemenem dluhu.
VIDŽAJAVADA, Indie – Některé politiky se zdají tak lidumilné, že proti nim téměř nelze nic namítat. Například cílem půjčování malých částek krajně chudým lidem či odepisování jejich dluhů je pomoci těm nejzranitelnějším a oba přístupy se zdají naprosto rozumné. Při pečlivém prověření však vychází najevo, že tyto dobře míněné politiky jsou scestné.
Nevládky, mezinárodní organizace a filantropové před asi deseti lety nadšeně prohlašovali mikroúvěry za kouzelný lék, který skoncuje s krajní chudobou. Organizace spojených národů vyhlásila rok 2005 za Mezinárodní rok mikroúvěrů, a když byla rok nato udělena Nobelova cena míru Muhammadu Yunusovi a bance Gramín, Nobelův výbor označil mikroúvěry za „stále důležitější nástroj v boji proti chudobě“. Humanitární popová hvězda Bono šla ještě dál: „Dej člověku rybu a nají se na den. Dej ženě mikroúvěr a ona, její manžel, děti a širší rodina budou jíst celý život.“
Důkazy pečlivě shromážděné během mnoha let bohužel ukazují, že žádný kouzelný všelék proti chudobě neexistuje – a že rozhodně neexistuje žádná levná, jednoduchá politika, která by nasytila širokou rodinu na celý život. Série pokusů zdůraznila význam nastavení programu mikroúvěrů; v mnoha případech přitom tyto projekty k potírání chudoby jednoduše mnoho nepřispívají. Zřídka bylo zjištěno, že by výrazněji zvýšily průměrné příjmy. Ještě horší je, že přinášejí riziko dalšího zatížení chudých břemenem dluhu.