Mikrobiologická síť sítí

Nazýváme-li nepřátele našich počítačů „viry“, jako bychom tím chtěli naznačit podobnost se záškodnictvím jejích biologických jmenovců. Podobně užitečné je, představíme-li si naopak biosféru skutečných živých mikrobů jako celosvětovou informační „síť sítí“. Také živé mikroorganismy si mezi sebou a mezi svým prostředím vyměňují informace a DNA jim při tom slouží jako přenosová linka pro jejich „datové pakety“. Na rozdíl od počítačových virů se však mikroby mohou samy nejen šířit, ale i vyvíjet, a to navíc rychleji než jejich hostitelé. Mikroby jsou vhodně vybaveny k tomu, aby tento rozdíl využily ve svůj vlastní prospěch v boji, který čas od času mezi nimi a jinými druhy vypukne – v boji, kterému říkáme choroba nebo umírání.

Srovnání s celosvětovou informační sítí je možné právě díky schopnosti mikrobů předávat informace jiným organismům. Podobně jako počítačové viry, také mnohé organické viry mohou vložit (nahrát) jejich vlastní DNA do genetického materiálu hostitele (genomu), který se pak dále kopíruje a předává. Setkáními s mikroby lze částečně vysvětlit evoluci člověka: mnohé segmenty lidské DNA mají svůj původ právě v dávném střetu s určitými typy virů, kterým říkáme retroviry, jež „nahrály“ svou informaci do lidských buněk a začlenily ji do lidské DNA.

Díky molekulární genetice – oboru, který vznikl v roce 1944, kdy bylo dokázáno, že dědičné vlastnosti jsou dalším generacím předávány prostřednictvím DNA – se mikroby staly předmětem mnoha biologických bádání. Systémy složené z mikrobů se dnes staly vhodnými laboratorními modely pro studium evoluce.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/U6dO0cA/cs;