Mír ve věku extrémů

PAŘÍŽ – Žijeme v době pokroku a pošetilosti. Od rychlovlaků až po sondu na Marsu má lidstvo neukojitelnou chuť posouvat hranice a lámat rekordy. Ačkoliv však radikální ambice mohou táhnout pokrok, zároveň leckdy přiživují bezohlednost a ničení ve velkém měřítku, jak dnes vidíme v Iráku, Sýrii, Gaze, západní Číně i jinde. Jak lze ve věku extrémů dosáhnout míru?

Jedna věc je jistá: mezinárodní společenství tápe. Ohromující množství zemí jednoduše odmítá pomoci při řešení četných konfliktů, které zamořují svět, zejména na širším Blízkém východě. A ty země, které zasáhly – ať už ze zásadních strategických důvodů jako v případě Spojených států nebo z vědomí závazku chránit společnosti jako v případě Francie –, ještě nenašly efektivní přístup. Některé se dokonce snaží konflikty prodlužovat v přesvědčení, že to slouží jejich národním zájmům.

Zaměření na národní zájmy je zjevně nedostatečné při zmírňování náboženského extremismu, omezování lidského utrpení a prevenci rozkladu společností. Vzhledem k faktorům rozdmýchávajícím dnešní chaos – zápasu islámu s modernitou, iracionální víře v účinnost síly při řešení problémů a všeobecnému strachu, mnohdy pramenícímu z náboženských odlišností – začíná řešení bezpočtu problémů na Blízkém východě nikoliv u politických, nýbrž u náboženských lídrů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/4WOhn4p/cs;