Mír ve věku extrémů

PAŘÍŽ – Žijeme v době pokroku a pošetilosti. Od rychlovlaků až po sondu na Marsu má lidstvo neukojitelnou chuť posouvat hranice a lámat rekordy. Ačkoliv však radikální ambice mohou táhnout pokrok, zároveň leckdy přiživují bezohlednost a ničení ve velkém měřítku, jak dnes vidíme v Iráku, Sýrii, Gaze, západní Číně i jinde. Jak lze ve věku extrémů dosáhnout míru?

Jedna věc je jistá: mezinárodní společenství tápe. Ohromující množství zemí jednoduše odmítá pomoci při řešení četných konfliktů, které zamořují svět, zejména na širším Blízkém východě. A ty země, které zasáhly – ať už ze zásadních strategických důvodů jako v případě Spojených států nebo z vědomí závazku chránit společnosti jako v případě Francie –, ještě nenašly efektivní přístup. Některé se dokonce snaží konflikty prodlužovat v přesvědčení, že to slouží jejich národním zájmům.

Zaměření na národní zájmy je zjevně nedostatečné při zmírňování náboženského extremismu, omezování lidského utrpení a prevenci rozkladu společností. Vzhledem k faktorům rozdmýchávajícím dnešní chaos – zápasu islámu s modernitou, iracionální víře v účinnost síly při řešení problémů a všeobecnému strachu, mnohdy pramenícímu z náboženských odlišností – začíná řešení bezpočtu problémů na Blízkém východě nikoliv u politických, nýbrž u náboženských lídrů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/4WOhn4p/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.