0

„Zločiny“ politiky

STANFORD – Když v listopadu před čtvrt stoletím padla Berlínská zeď, vyhlásili rozumbradové v čele s Francisem Fukuyamou konec dějin – vítězství demokratického kapitalismu nad všemi konkurenčními systémy. Tomuto výkladu nahrávaly hospodářský úspěch Ameriky i kolaps komunismu. Dlouhá politická, intelektuální a leckdy i vojenská konfrontace, kterou jsme znali pod pojmem „studená válka“, skončila.

Na jednání ve Varšavě v zimě roku 1990 dokonce generál Wojciech Jaruzelski, tehdejší polský prezident a šéf komunistické strany, přede mnou a mými kolegy z kabinetu deklaroval, že „dějinné síly nás nevyhnutelně dovedly ke kapitalismu“. Nedokázal se oprostit od hegelovské dialektiky, ale připouštěl už, že komunismus si konečný bod dějin představoval zcela nesprávně.

O pár desetiletí později vykonaly různé formy kapitalismu v některých bývalých komunistických a socialistických zemích zázraky. Polsko je zářným příkladem úspěšného hospodářského a politického přerodu.

Kapitalismus však zdaleka nevzkvétá všude. Severní Korea, která tento přerod nikdy nezažila a zachovává si těžkopádné centrální plánování, je z ekonomického hlediska beznadějným případem. A měkký socialismus kombinovaný s dotacemi „národním šampionům“ se ve Francii rozkládá.