0

Mexiko po volbách: zdání klame

CAMBRIDGE: Komu čest, tomu čest: politickou otevřeností a ekonomickou stabilitou přispěl odstupující mexický prezident Ernesto Zedillo velkou měrou k demokratizaci své země. Až do poslední chvíle existovalo nebezpečí, že si volební úspěch opět přisvojí Institucionální revoluční strana (PRI). Usilování o moc ve státě – a tudíž moc systematicky podvracet stát – bylo koneckonců hlavní náplní této strany celých jedenasedmdesát let. Tentokrát naštěstí ne. Vyhrál kandidát opozice s demokratickým mandátem, s nímž do Mexika zavál svěží vítr. Zemi se hospodářsky dařilo dobře natolik, že si mohla dopřát odvahy ke změně.

Teď však přijde ona potíž: nastupující prezident Vincente Fox brzy zjistí, že první zdání klame. Stal se novým prezidentem, je ale bez zkušeností, bez týmu poradců a hlavně bez agendy – s výjimkou způsobu, jak ze zbavit PRI. Vyhrát je samozřejmě vždy snazší než vládnout. Jeho vláda bude o to složitější, oč se hospodářství ve skutečně demokratickém státě stává složitějším v souvislosti s potřebou kompromisů, rozpočtovými boji či lákavými cestami, jak si cestu kupředu usnadnit.

Po krátké euforii z příchodu demokracie do Mexika začnou kapitálové trhy klást nepříjemné otázky. Nový prezident bude muset buď přistoupit k radikálním změnám nebo zvolit konvenční strategii a pokračovat v dnešních „ne nejhorších“ stopách, tj. podržet si několik ze současných vládnoucích technokratů, vykládat cosi obecně příznivého o volném trhu – vlastně se jen jakžtakž dál protloukat.

Pokud nepředloží soubor jasných politických strategií dříve, než zasedne k jednacímu stolu, prezident Fox brzy zjistí, že jeho moc a mandát jsou mu na nic. Přitom ale drží v rukou eso, které může vyložit a které má moc budoucnost Mexika zásadním způsobem ovlivnit: měnovou radu.