Mexico city street food Robin Cerutti/Getty Images

Mexický paradox

CAMBRIDGE – Málokterá ekonomika představuje tak velký paradox jako ta mexická. Po sérii makroekonomických krizí v polovině 90. let podniklo Mexiko smělé reformy, které měly zemi nasměrovat na dráhu rychlého hospodářského růstu. Nastolilo kurz makroekonomické uvážlivosti, liberalizovalo hospodářskou politiku, podepsalo Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA), investovalo do vzdělání a zavedlo novátorské politiky boje s chudobou.

Tyto reformy se v mnoha ohledech vyplatily. Země dosáhla makroekonomické stability, domácí investice vzrostly o dva procentní body HDP a průměrné dosažené vzdělání občanů se zvýšilo téměř o tři roky. Zřejmě nejviditelnější úspěchy zaznamenalo Mexiko na vnější frontě. Export se zvýšil z 5% na 30% HDP a přímé zahraniční investice v zemi vyjádřené jako podíl HDP se ztrojnásobily.

Tam, kde je to opravdu důležité – tedy v oblasti celkové produktivity a hospodářského růstu –, je však výsledek značným zklamáním. Hospodářský růst na obyvatele dosáhl od roku 1996 průměrné hodnoty hluboko pod 1,5% a celková produktivita faktorů stagnuje nebo klesá.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/BlhbYy2/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.